Cowboy Syndrome

Tak sem teď nedávno v regionálním listu MF Dnes četl článek o tom, že podle statistik jsou Pardubice čím dál lešpí město pro život. Dokonce v žebříčcích předběhly i Hradec Králové. No já mám tak trochu pocit, že tohle může napsat jenom někdo kdo nad klávesnící porovnal pár čísel, ale nejspíš nikdy nevystrčil nos z redakce. Pardubice jsou teoreticky docela hezký město (Hradec se mi ale v lecčem líbím víc + je tam mnohem lepší scéna atd.), ovšem prakticky je to smradlavá lokalita, z jedný strany obklíčená Semtínem a z druhý Paramem. Okey, samozřejmě nemůžu říct že smrad z fabrik je permanentní záležitost, ale když už na to příjde, je to minimálně pro mě hodně nepříjemný a osobně bych se radši výměnou za lepší vzduch statisticky propadnul klidně do druhý stovky "nej měst" (Paramo je "logicky" umístěný skoro v centru města!) ...

No a když už jsme u MF Dnes, nedávno tam proběhlo i jedno další zajímavý téma a to je klesající úroveň českýho dabingu, která se mi tuším hned o den později potvrdila při sledování Wild at Heart na Primě. Nic horšího jsem snad za posledních x měsíců ani neslyšel, špatně vybraní a přehrávající dabéři (co hroznýho se muselo stát ženský co mluvila Lauru Dern) a bídný překlad, kde se ze Sailora stal Ripley atd. Vydržel jsem asi prvních 30 minut a den na to se podíval na originál. Wild at Heart sice není nejlepší Lynch, ale takhle zprznit si rozhodně nezasloužil. A myslím že kdyby kdokoliv na západě slyšel už zmíněný dabing Laury Dern, stal by se tam z toho asi podbný kult jako česká verze Simpsons.

Jinak jsem se teď vrátil ke všem těm klasickým emo hardcorům jako Policy of 3, Floodgate, John Henry West, Evergreen, Cap´n Jazz, William Martyr 17, Swing Kids, Angel Hair apod. Na těhle kapelách jsem začal a myslím že už mě to stejně asi nikdy nepustí. Občas trochu zalituju že sem se nenarodil o něco dřív a někde úplně jinde ... A je tu jedna věc, která mě trochu udivuje a to je ten šílenej hype co teď roste kolem post-rocku. Je samozřejmě úplně v pořádku si z nějakýho žánru sednout na prdel, ale myslím že není až tak důležitý se prohrabávat jenom v záplavě nových kapel (který jsou povětšinou stejně jen x tou kopií stylu, ale bez postoje), ale někdy neškodí se dostat až ke kořenům. Dvě jména bych tu měl: Maximillian Colby (diskografie na Lowitt Records) a Slint (album Spiderland). Kdo nesouhlasí? .))
Jedná z recenzí na diskografii Maximillian Colby vyšla i ve Stylus Magazinu. Píše se v ní tohle: Maximillian Colby wasn’t just a hardcore band. And they weren’t just a punk band or a post-rock band. They were all of that and more. Tohle je podle mě vůbec největší pocta jaká se mohla týhle kapele dostat. A pro mě jedna z nejhezčích vět na jakou sem v rámci hudební publicistiky narazil. I když je skoro úplně obyčejná ...