Lilac : noisy blogger

Od teď ...

2008-08-27T10:32:00.000+02:00

jen na http://ilikedynamite.wordpress.com/

... ale fakt jen kvůli těm rozsáhlým statistikám!

Mrkvová sklizeň!

2008-08-25T18:23:00.006+02:00

Po delší době se nad cedulkou se jménem zeleniny objevila jako země původu Česko! Levé řidítko mi tíží igelitka s čapkovým výběrem - Italské listy, Cesta na Sever, Hovory s TGM a další. Na pravém nákup, kelímek s jogurtem naráží do vidlice. V akci za 13,90! A tofu párky k snídani. Použití: Stáhonut střívko a ohřívat v horké vodě. V mikrovlnné troubě při malém výkonu 3-5 minut. Po cestě potkávám Flašku. Do Anglie si s sebou vzal jen paličky. Ale už se vrátil. Labe se klikatí, je to temná řeka, majestátné břehy (se zelení). Jedu a říkám si: Ty vole, nádhera! Pročísnu si patku a nákup mě stahuje doprava. A hned za rohem potkávám architekta středního věku. Jede na koloběžce poháněné malým motorkem. Je pomalešjí než já. Ale tak moderní!

Koncert!

2008-08-18T13:49:00.003+02:00

party!

2008-07-31T10:31:00.002+02:00

Freiburg / Passau

2008-07-23T15:36:00.003+02:00

1st (Adorno at White Rabbit / Freibirg) and last (tar...feathers at Rote Flora / hamburg)

Hamburg / Trier

2008-07-20T13:15:00.002+02:00

flick

2008-07-20T13:11:00.002+02:00

paer kjellén / tar...feathers

http://flickr.com/people/paer/

kevin / woods

http://flickr.com/photos/kmorbs/

Leipzig 15/5

2008-07-19T14:34:00.001+02:00

Wurzburg, 12 + 13/7

2008-07-15T13:43:00.004+02:00

Haarlem, 11/7

2008-07-13T03:31:00.003+02:00

Owari Wa Konai

2008-07-08T16:21:00.003+02:00

Taky si ještě pamatujete na 1000 travels of Jawaharlal? V jejich desce Owari Wa Konai je silně zakořeněný léto pár roků zpátky. Co jsem tehdy vlastně dělal? A co teď dělaj lidi co sem tehdy znal? A co budu dělat já tohle léto? (Rozhodně bych nevsázel na to že se pročtu všema knížkama a časopisama a podívám se na všechny filmy co se mi tu hromadí). A co budou tohle léto dělat fanoušci Genghis Tron? Já nevim.

A co bude dělat Ramenáč? A co budete dělat vy? Napiště mi to do komentářů!!

Fotbal: Rosice nad Labem vs. Heřmanův městec

2008-06-14T18:52:00.004+02:00

Fotografie fotbalistů Onřeje Ovada a Ondřeje Jelínka jsou pouze ilustrační!

Moje znalosti nesahají tak hluboko, abych byl nějak označil skupinu, ve které se utkání odehrálo, ale mám pocit že kdyby to kleslo ještě o jeden level, už by to nejspíš oficiálně nebyl fotbal. Úkázal sem se před začátkem druhého poločasu a protože doma nemám šusťáky ani paruku s kratším sestřihem (což by mi umožnilo vstup na terasu lokální sporovky), sledoval sem všechno z rohu hostovské poloviny hříště. V pauze mezi poločasy se partička H.m. fotbalistů rozehrávala na penaltách a fakt, že všechny střely jasně minuly brankoviště, mě ujistil v tom, že se zatím nic nestalo a nejspíš ani nestane. Nakonec se ukázalo že skore už je dávno 2:0 pro Heřmanův městec, což mě docela překvapilo, protože většina hráčů jak z H.m. tak z Rosic by měla fotbal hrát spíš na PS2 než na hřišti. Přibližně v třicáté minutě jeden z rosických hráčů proměnil svoji šanci a skóre se tak jemně hnulo na 1:2 pro Rosice. Začlo foukat a následujících 15 minut se tak proměnilo v celkem bolestivou nudu. Hráč Rogovik neproměnil několik svých šancí, nicméně "Dima, Dima" se na hřišti ozývalo dost často ("Už sme doma Dima Rogovik," překvapivě nepadla) a evidentně byl jedním z nejlepších hráčů. Pokud bych měl zápas zhodnoti co hláškovosti týče, určitě by ironická poznámka hráče Rosic k hráči Heřmanova městce v momentě kdy vykopl míč na střechu lokální putiky: "Díky Martine, to byl náš jedinej." To jeden z přihlížejících kontroval hláškou, "Ale není, pučte si támhle," ukazujíc na partičku smradů co si kopala opodál. V druhém poločasu celkem tragicky dva hráči Heřmanova městce vyřadili dva jiné hráče Rosic.

Hodnocení zápasu: * 1/2 / *****

Hudební tipy: Autistic Youth, Masshysteri (7"), No Age (Nouns), High Places ...

Díky za pozornost. Letos je to dobry.

Last Woman on Earth

2007-04-15T17:40:00.000+02:00

Takže jsem tenhle víkend viděl jeden z nejgeniálnějších filmů všech dob. Last Woman on Earth z roku 1961. Natočil ho Roger Corman. Je to absolutní génius a už teď jsem odhodlanej shlédnout celou jeho obsáhlou filmografii čítající kolem 50 titulů. Zápletka snímku je jednoduchá. Jednoho dne na jistý časový úsek jaksi vymizí kyslík z atmosféry a úplně všichni na světě umřou. Tedy kromě trojice, která se v tu chvíli potápěla a měla kyslíkové masky. Shodou okolností jsou to dva muži a jedna žena. No a protože ta ženská (Betsy Jones Moreland) je fakt krásná, ale hlavně je to úplně poslední na světě, musejí oni tihle dva bojovat. No doufám že sem toho ze zápletky nevyzradil příliš moc. Každopádně DOPORUČUJU.

Taky bych se dneska chtěl zmínit o účesu, který je zvaný "peekaboo". Ten účes vypadá asi takhle a byl rozhodně populární tak ve 30/40tých letech minulýho století. Takže kdybyste to ještě někdo nevěděl, tak tenhle účes se jmenuje "peekaboo". Herečka na force se jmenuje Veronica Lake a je to jedna z nejpopularnějších nositelek tohoto účesu.

A ještě úplně závěrem žebříček největších hitů za poslední týden. Nebo za poslední týden a půl:
1. David Vandervelde - Nothin No´
2. Toky Police Club - Cheer it On / Nature of Experiment
3. Blonde Redhead - Elephant Women
4. Oh No! Oh My! - Walkin in Park
5. Someone Still Loves You Boris Yeltsin - Pangea

Cowboy Syndrome

2007-04-09T12:22:00.000+02:00

Tak sem teď nedávno v regionálním listu MF Dnes četl článek o tom, že podle statistik jsou Pardubice čím dál lešpí město pro život. Dokonce v žebříčcích předběhly i Hradec Králové. No já mám tak trochu pocit, že tohle může napsat jenom někdo kdo nad klávesnící porovnal pár čísel, ale nejspíš nikdy nevystrčil nos z redakce. Pardubice jsou teoreticky docela hezký město (Hradec se mi ale v lecčem líbím víc + je tam mnohem lepší scéna atd.), ovšem prakticky je to smradlavá lokalita, z jedný strany obklíčená Semtínem a z druhý Paramem. Okey, samozřejmě nemůžu říct že smrad z fabrik je permanentní záležitost, ale když už na to příjde, je to minimálně pro mě hodně nepříjemný a osobně bych se radši výměnou za lepší vzduch statisticky propadnul klidně do druhý stovky "nej měst" (Paramo je "logicky" umístěný skoro v centru města!) ...

No a když už jsme u MF Dnes, nedávno tam proběhlo i jedno další zajímavý téma a to je klesající úroveň českýho dabingu, která se mi tuším hned o den později potvrdila při sledování Wild at Heart na Primě. Nic horšího jsem snad za posledních x měsíců ani neslyšel, špatně vybraní a přehrávající dabéři (co hroznýho se muselo stát ženský co mluvila Lauru Dern) a bídný překlad, kde se ze Sailora stal Ripley atd. Vydržel jsem asi prvních 30 minut a den na to se podíval na originál. Wild at Heart sice není nejlepší Lynch, ale takhle zprznit si rozhodně nezasloužil. A myslím že kdyby kdokoliv na západě slyšel už zmíněný dabing Laury Dern, stal by se tam z toho asi podbný kult jako česká verze Simpsons.

Jinak jsem se teď vrátil ke všem těm klasickým emo hardcorům jako Policy of 3, Floodgate, John Henry West, Evergreen, Cap´n Jazz, William Martyr 17, Swing Kids, Angel Hair apod. Na těhle kapelách jsem začal a myslím že už mě to stejně asi nikdy nepustí. Občas trochu zalituju že sem se nenarodil o něco dřív a někde úplně jinde ... A je tu jedna věc, která mě trochu udivuje a to je ten šílenej hype co teď roste kolem post-rocku. Je samozřejmě úplně v pořádku si z nějakýho žánru sednout na prdel, ale myslím že není až tak důležitý se prohrabávat jenom v záplavě nových kapel (který jsou povětšinou stejně jen x tou kopií stylu, ale bez postoje), ale někdy neškodí se dostat až ke kořenům. Dvě jména bych tu měl: Maximillian Colby (diskografie na Lowitt Records) a Slint (album Spiderland). Kdo nesouhlasí? .))
Jedná z recenzí na diskografii Maximillian Colby vyšla i ve Stylus Magazinu. Píše se v ní tohle: Maximillian Colby wasn’t just a hardcore band. And they weren’t just a punk band or a post-rock band. They were all of that and more. Tohle je podle mě vůbec největší pocta jaká se mohla týhle kapele dostat. A pro mě jedna z nejhezčích vět na jakou sem v rámci hudební publicistiky narazil. I když je skoro úplně obyčejná ...

"Hrdina č. 2! Očekávání: Doufá že lepší než Hrdina č. 1."

2007-03-14T12:45:00.000+01:00

Tak se zpětně vracím ke starší diskusi s Ramenacem na téma top 10 desek všech dob. Asi dva roky zpátky jsem tu sestavoval něco jako osobních top 10 skladeb vůbec. Musím se na to podívat znovu, zajímá mě jak hodně by to bylo aktualni i dneska. Tady je ale pro jistotu jen pár desek za jejichž umístění bych ve vlastním žebříčku dal ruku do ohně vždycky a pořád, protože už pár roků mi spolehlivě dokážou nakopat prdel a to bez ohledu na to kdy a kde si je pustím. Buried Inside - Chronoclast (Relapse, 2005), Sinaloa - Floorprints on Floarboard (Waking Records, 2005), Yage - Anders Leben!? (Ebullition Records, 2004) a Ampere - All Our Tomorrows End Today (Ebullition Records, 2003). Obzvlášť Ampere je pro mě neskutečně inspirativní kapela, kterou budu nejspíš navždycky milovat (a ze všech těhle desek mě bude až nadosmrti mrazit) a čekat na jejich živý koncert. Texty Buried Inside, Ampere, Yage a Sinaloa. Thanks for teaching me all the things i would rather not have learned.

Z poslední doby mě taky neskutečně rozdrtila s/t deska od California Love. Neskutečná nakládačka. Hezkej článek o nich napsal Adam na SRR webu, k tomu není co dodat. Tuhle desku si rozhodně sežeňte. Poslechnout si to můžete tady! (A vy si to rozhodně poslechněte, obzvlášť jestli se chcete probrat do letošního jara).

A závěrem ještě jedno filmovy doporučení. Unrated verze FEAST. Horror pro milovníky horrorů. Snímek předkládá všechny horrorový klišé, ale tak kouzelně, že tomu lze jenom těžko odolat. Skupina lidi zavřená v baru na okraji pouštního městečka. Kolem něj běhá čtveřice hladovejch monster, který lze nejlíp popsat jako mix vetřelce a "hnijícího kojota". Kde se vzali? Možná z pekla, ale tohle snímek neobjasňuje a vy možná chápete proč. Prostě to není potřeba. Všechno jste to už jednou viděli, ale ještě nikdo vám to nenaservíroval tak na férovku jako tvůrci Feast (a s tolika gore na filmovém plátně). Tady nejsou žádný otázky protože ani sami odpovědi neexistujou. Možná by se to dalo zestručnit na upřímný béčko.

"And when electricity was on again, almost everyone pretty much forget that i have been talking before ..." David Spritz

2007-03-07T21:36:00.000+01:00

Takže už se nemužu dočkat překvapených komentářů. Lilek je zpátky. Víceméně a hlavně díky nátlaku přiblížně +- tří lidí. Jak nezbytnej post. Nenapadá mě nic zajimavýho z osobního života co by asi někdo chtěl číst. Vpodstatě jsem se rozhodl dál nepokračovat v jakýchkoliv aktivitách Hayworth Booking. Naprosto nesmyslná činnost. Škoda že mi to trvalo cca. 2 roky než jsem zjistil, že produkovat od 20ti do 50ti emailů denně skutečně nepřináší žádný potěšení. Už sem na to měsíc nešáhnul a rozhodně mi to nechybí. Ostatně Štepi Bolf o týhle moji "firmičce" řekl svoje a co on řekne, to je svatý. Což mě přivádí k jednomu vzkazu, kterej bych rád vyslal: Hele Bolf, koukej navalit bicí a nedělej fóry, jinač bude co nevidět na kill indies viset fotka na který zcela průkazně bubnuješ v zábavový kapele.

A ted už k pravýmu důvodu tohohle postu. Chris Williams. Zakladatel Witching Hour labelu, ale taky výtečnej grafik/malíř/designer. Už když sem asi před rokem viděl cover k "I Was Born at Night" od Meneguar, docela sem čuměl. A teď sem po čase zaběhnul na web Enoch Ardon, loňskýho emo violence oběvu a zároveň (údajně) nejflegmatičtější španělský kapely vůbec. A co nevidim = nový lp, úžasnej obal (viz. to nahoře). Samozřejmě Chris Williams. Tady je jeho web, kde najdete i několik úkazek jeho prací (a je vážně škoda že jenom několik a vpodstatě starší věci jako práce pro Jeromes Dream nebo Usurp Synapse úplně chybí). Často se jedná o kombinaci koláží, sítotisku, maleb a skoro všechno vypadá nádherně.

Sufjan Stevens

2006-10-12T22:15:00.000+02:00

Ležím v posteli na předměstí Moskvy a mám nekonečnej záchvat pláče, do toho hraje kolem dokola Sister a Chicago. "I fell in love again, all things go, drove to Chicago, all things know, we sold our clothes to the state, I don't mind, I made a lot of mistakes,in my mind." Přípomíná mi to něco, co sem udělal, ale vůbec si díky tomu nedokážu připadat štastnej, i když sem moc chtěl. Někdy když jste moc daleko, není nic co by vám pomohlo. Není prostě nikdo lepší s kým byste měli promáčet a usoplit polštář - a navíc je Sufjan nejhezčí chlap široko daleko. Ne?

My cat and dog and magazine grrrl

2006-10-05T13:03:00.000+02:00

V Těšíně jsem dostal strach vrátit se domů. Ono někdy možná není proč, i když si člověk občas myslí že na něj nečeká víc než jen 70 nepřečtených emailů. Taky se mi někdy chce utíkat a když už se k tomu schyluje, tak mi dochází že to je vlastně to poslední co bych měl udělat. Jinak dole je fotka z Liberce (poslední koncert Pavilon M2) a nahoře fotka z telefonní budky v Budapešti.

Comrades and friends, The Earth Is Not A Cold Dead Place

2006-09-12T10:11:00.000+02:00

Občas spálite celej život a ono to pořád není dost. Možná že oheň není zrovna řešení pro všechno. Taky se říká, že ženský příjdou a odejdou, ale když odcházej, tak to může zatraceně bolet (a bolí). A nic netrvá věčně, ale tohle asi nebudou nějaky nový moudra, který byste potřebovali slyšet. Jenže je fakt, že by se občas měli vytáhnout, protože se taky říká, že člověk rychle zapomíná. Možná se pořád říká i to "sejde z očí, sejde z mysli", sem teda moc zvědavej jestli tohle funguje. Jenže ve skutečnosti je to tak, že někdy vidět neznamená všechno, občas stačí jenom vědět a to už je samo o sobe dost! Věci se někdy dokážou neskutečne vykurvit. Ale tak už to s věcma bývá, někdy je prostě uděláte pozdě a jindy je zase nepochopíte (nebo nechcete). No jak říkám, někdy spálíte celej život a ono to pořád není dost. Možná je jednuduší některý věci spláchnout do hajzlu a jít dál. A tím nechci říct, že by život sám o sobě stál za hovno. Tráva je zelená a nebo je modrý a tak to bude ještě hodně dlouho. A občas se stane, že se nad váma objeví ten pověstnej komixovej mráček a začne z vás na něj ukrutně chcát.

"I guess its all over between us, already ..." | Tom Waits | Down by Law | 1986

2006-09-03T16:06:00.000+02:00

Ptala se Sylva na moje oblíbený texty. Tady je jeden hodně aktuální (pro mě). Johnny Cash - Hurt. On je to vlastně cover, ale v jeho podání to zní božsky. Stáhnout si to můžete tady. A teď text. Vlastně ještě ne ... nový album od Boba Dylana (Modern Times) je parádní (na to že ten chlapík měl už tak šestkrát umřít). Doporučuju!

"I hurt myself today to see if I still feel I focus on the pain the only thing that's real the needle tears a hole the old familiar sting try to kill it all away but I remember everything what have I become? my sweetest friend everyone I know goes away in the end and you could have it all my empire of dirt I will let you down I will make you hurt I wear this crown of thorns upon my liar's chair full of broken thoughts I cannot repair beneath the stains of time the feelings disappear you are someone else I am still right here what have I become? my sweetest friend everyone I know goes away in the end and you could have it all my empire of dirt I will let you down I will make you hurt if I could start again a million miles away I would keep myself I would find a way"

Ještě vlastně jeden od The Notwist - Consequences, pointa je skoro stejna: "Fail with consequence, lose with eloquence and smile. I'm not in this movie I'm not in this song. Never. Leave me paralyzed, love. Leave me hypnotized, love."

A tady (závěrem) absolutní (a po několika komentářích v posledním postu) a naprosto dostačující důkaz o tom, že ja stejně nemám ani páru o tom, co je to emo.

Please dont eat me, im candy (nataženo)

2006-08-27T00:11:00.000+02:00

Počasí je zlý a tak sem se rozhodl vysedávat doma až do nejkrajnějších krajností. Zrovna teď poslouchám diskografii In/Humanity (vznik 1995). Tahle kapela údajně stojí za vznikem pojmu emo violence. Ve svoji muzice kloubili rychlost klasického powerviolence s vlivy z mid-90´s emocore scény, výsledkem je tedy emo violence, hudba nad kterou i přes výsostné otáčky a brutalitu pořád poletuje emotivní nálada, vokál je víc naléhavý a mezi chaosem instrumentů občas prosvitne náznak melodie. Respektovaní pak byli mezi palisty (nebo jak se jim řiká) i emaři. Příznačně nazvanou skladbu Emo Violence Generation sem uploadnul TADY.

Taky bych tu dneska chtěl vypíchnout dalšího umělce tvořícího v rámci hardcore scény. Řeč bude opět o Italovi a tenkrát se jedná o Michela, který hrál v Raein a Contrasto a dnes v La Quite (kteří sou momentálně na US tour a pro mnohé se jejich živák prý stal zážitkem roku). Michel svoji věci publikuje na svém webu Candymals a z jeho stežejních prací se určitě musí zmínit geniální podoba 7" Raein - Doden Marchen at Vast (což je kapitola sama pro sebe, neboť deska vyšla na Release The Bats, kde vychazejí jen samé graficky devastující věci) /viz. obrázek/, "metal box" podoba ep od německých Faced Moment či obálka ke klasické kompilaci Emo Armageddon. Jeho věci sou kombinací pěkně zákeřných a roztomilých blbůstek zároveň. Kromě tuny obalů, triček, placek, nálepek a plakátů si na jeho webu můžete prohlídnout a řadu z jeho kreseb. Doporučuju. A prohlídku třeba doplňte poslechem skladby od Raein - Tigersuit.

la fine non è la fine

2006-08-16T03:15:00.000+02:00

Žiju ve velkém domě. S velkou zahradou. Velkým sklepem. Spoustou místností. Paradoxně tu většinu léta trávím sám. Paranoidně v noci rozsvěcím, nejspíš abych se přesvědčil, že na mě někdo od někud nevyběhne. Taky totiž většinu večerů trávím sledováním obskurních horrorů nebo luxováním ve tři v noci (umýváním nádobí o půl třetí a vynášením odpadků ve dvě a případnou reprízou simpsonových o půl druhý). Takže si občas říkám, jestli si tu nepřidám malinko sám (připadám). Celkem se těšim, až se od zítřka do soboty vydám na "cestu" Praha - Vídeň - Točník u Klatov (jo, to fakt existuje a je tam klub Tazmanie) - zahradní koncert v Pardubicích (tohle léto už třetí - * Loser Superhero (Sp), The Black Heart Rebellion (Be) + Officer Jones (Be). Nakonec tak bude úplně nejsamotnější ten dům. A zároveň se mi zase nechce odjet od některých lidí, i když je to vlastně jen na chvilku ... ale to je jedno, tohle blábolení přenáchám ostatním co to s oblibou praktikují u sebe na blogu ...

Stejně sem se tu chtěl především zmínit o Angelinovi, fajnovým italským výtvarníkovi. Na jeho webu si můžete prohlídnout (doporučuju) podstatnou většinu jeho prací. Angelino je dvorní autor 90% vší grafiky kapely La Quite, ale mimo to dělal taky obálky pro The Van Pelt, Xiu Xiu apod. Ze sbírky La Quite stojí za zmíňku blbůsta "play with la quite" (viz. obrázek) nebo 3" cd-r narvaná do stylový červený Verbatim diskety. Takže ho omrkněte.

A tady si stáhněte mp3 La Quite Cosmonauto Gagarin z mýho oblíbenýho splitu s Louise Cyphre. A ještě tady kluci z La Quite v plný kráse (fotka je z Islandu, taky chci na Island!!!).

Seeing Means More Than Safety

2006-08-10T14:05:00.000+02:00

Učebnicový post. Takže nuda na obzoru. Nedávno sem četl rozepři o tom, jestli Jeromes Dream patří mezi kapely, které měli zásadní vliv na screamo scénu. Podle mě určitě, nehledě na fakt, že JD patří (resp. patřili, RIP 2001) mezi jedny z nejzasloužilejších kapel. Za období 1997 - 2001 se v jejich diskografii objevilo celkem 7 releasů + 1 kompilační 7" na Level Plane, mimo to např. split s Orchid, Usurp Synapse (na labelu Clean Plate, basáka z Orchid) anebo The One AM Radio. Diskografie pak vyšla na Alone Records a na posledním CD Present se mj. podílel i Will z Orchid a Kurt Ballou z Converge. Pověst JD taky spočívala ve faktu, že při živých vystoupení nikdy nepoužívali mikrofóny a ve studiu byl mikrofón položený až na podlaze (s vokálem basaká Jeffa to ale nebyl problém). Co se týče otázky, zdali skutečně měli vliv na současnou scénu (případně pár let zpátky) ... hmmm ... dost jasnou odpovědí je evropská emoviolence scéna a úplně nejlépe německá. Výlučnost JD spočívala především ve zvukové odlištnosti, chaotických instrumentech téměř beze stopy výrazných melodií (jak tomu je např. u Orchid), temnejší atmosféře a naprosto specifickému vokálu, který zní neskutečně zběsile a přidušeně zároveň. S podobným zvukem pak hráli nebo hrají německé kapely jako The Apoplexy Twist Orchestra, Louise Cyphre ... případně první LP Isodora Crane v sobě nese jasný vliv JD, ale i třeba A Trillion Barnacle Lapse, Ampere či australští Love Like ... Electrocution (a řada dalších) a vlastně i Orchid, kteří vznikli až o rok později ...

A teď ještě pár kapel, které já osobně považují za nejvlivnější a nejzásadnější. Pokusím se je řadit podle doby působení, ale pokud bude něco špatně, napiště mi.

Rites of Spring, Heroin, Angel Hair, Moss Icon, Swing Kids, Current, Indian Summer, Evergreen, The Hated, Still Life (dnešní revival těhle kapel hrají např. Sinaloa, Life at These Speeds, I Hate Myself, norská scéna typu Dominic, Desperado apod. ... ale i tady bych hledal např. inspiraci pro Yage, emo hardcore se slow tempo pasážemi a víceméně z vlivu těhle kapel vzniknul pak klasický americký emo rock jako Boys Life, Christie Fron Drive, Texas is The Reason |aspon tohle si myslim|), Palatka, In/Humanity, Guyan Punch Line (tady jasný vliv na rychlý emoviolence typu Combatwoundetveteran, Orchid, Reversal of Man atd., nicméně i tyhle kapely sami o sobě sou ohromnou inspirací dalším - např. Danse Macabre, flying worker a spoustu evropské hudby), pg.99, Majority Blue (hudba vycházející z emo violence, ale s technickým a metalickým zvukem = Zann), Yaphet Kotto, City of Caterpillar, Funeral Diner (aktuální kapely |tedy až na Yaphet Kotto, kteří asi před týdnem ohlásili definitivní konec| s hodně velkým vlivem na francouzskou a hlavně japonskou scénu, viz. kapely Heaven in Her Arms, Dip Leg, Nitro Mega Prayer) ... vlastně je to všechno docela zacyklené. A ještě nesmím zapomenout na San Diego scénu, zvuk GSL kapel atd. THE VSS podle mě zanechaly stopy i na spoustě dnešních screamo kapel ... syntetický zvuk smíchaný s razantním zvukem kytar a dnešní kapely typu Black Castle, Dance Danse El Capitan!, Black Cat n. 13, první lp The Death of Anna Karina .... a málem bych zapoměl na Song of Zarathustra.

A ještě tady jedno živé video Jeromes Dream.

Kaospilot ...

2006-08-09T03:49:00.000+02:00

Kdybych jenom malinko tušil, že jizdenka do Vídně se dá pořídit za blbejch 310 kč (což jsem zjistil dneska), tak bych místo skuhrání, jak je blbý, že tu Kaospilot a Haram nehrajou v rámci svýho euro tour, seděl ve vlaku směrem jih (nebo kudy se to tam jede). Rakušáci se maj jak prasata v žitě! Nebo nemaj ... ? Nicméně Haram si to do Čech přišněrujou tak i tak (30/8 - Praha, 31/8 - Brno nebo naopak). Jenže při poslechu Haram, a vlastně kdejaký kapely z Lowitt Records, můžete jen stěží hádat jestli vám dřív začne týct krev nebo si zaryjete nehet v nose při štourání z nudy. Kaospilot jsou totiž definitivní třída, předposlední Jr Ewing nařezaný se stručností Love Like ... Electrocution, ale nejlíp jdou definovat jako ... Kaospilot. Neotřelej a zároveň dobře známej zvuk dávající tušit, že z Dánska už to není moc daleko na sever.

The Vicous Cycle: "It's hard to rise. When another weight is put on your broken back. We give with our left hand with our right hand we take ten folds back. It's not our acts that kill it's more the fact that we never act. We smile and sit content never pushing to make a change. Their faces flash across the screen 10 seconds then they're gone. We press the button and look the other way. The vicious cycle goes on and on."

MP3 | MP3 | MP3 (Colossus - demo song na my space)

Return of the living dead ...

2006-06-03T16:14:00.000+02:00

Říkám si, jak málo filmů se mi v poslední době daří konzumovat. Všude možně se mi hromadí plno záloh s filmy, které jsem všemožně postahoval, když se dohrabu do místního kina, s hrůzou zjišťuju, že před půlrokem prodělalo rekonstrukci ... a když se nakonec k nějakému pokoukání dostanu, nemám chuť na nic závažnýho. Tudíž moje dva poslední pokusy dopadly následovně: Dellamorte Dellamore (1994) a Return of The Living Dead 4: Nekropolis (2005). První patří mezi klasické horrory italské školy, ovšem za americké peníze a s Rupertem Everettem v hlavní roli (jo, je to ten co později hrál gaye v tom filmu s Madonnou), který vypráví o cinickém správci hřbitova, který po večerech musí klidnit ožívající nebožtíky. Vzhledem k celkem vysokému stupni kultovnosti, jsem očekával víc, než jsem nakonec dostal, ale okey, pořád to stálo za to ... i když já jsem nikdy nebyl velkej fanda italskýho horroru a tady je těch poznávacích znamének až až (od hudby ke snovým scénám). Co druhé snímku týče, jedná se o xté pokračování mého milovaného originálu. Nekropoli chybí ona přemilá béčková atmosféra jedničky, i když fakt, že rozpočet byl blízko nule, také nijak extra nemaskuje. Krvavé lázně se konají, ale jednoho zombíka od druhé těžko rozeznáte, když mají všichni téměř na chlup stejné masky a nakonec je tím největším "nemrtvým" Peter Coyote (za celý film se tu sice nepřemění, ale jeho polo ďábelsky a polo-idiotsky škleb mluví za vše ... ).No každopádně dneska nejspíš určitě k nějakému filmu zasednu (věřte, že mám po dvou letech hromadení z čeho vybírat :))

Abych úplně nevypustil osobní stránku, pokud si někdo chcete pokecat, zkuste to na 1180 (informace o telefoních číslech), kam jsem se po získání nadmíru vysokýho počtu pětěk (5!) dočasně usídlil ... Je to fajn práce, pokud se to vlastně o nějaké práci dá říct.

No, a ke knížkám: Philip K. Dick - Král úlětů (nejsem si tím jistý, ale pravděpodobně jediné Dickovo dílo nekoketující se sci-fi, ale tentokrát s poválečným romám. v nějaké anotaci jsem se dočetl, že je jedno z nejlepších a nedoceněných děl poválečné tvorby. pokud si dokážete představit díkův rukopis, kterak tvoří něco takového, musí vám dojít, že to musí být naprosto dokonalý. a je!). Dorota Maslowska - Červená a bílá (pokus o satirickou a značně nadsazenou generační výpověď, která je v Polsku a i v ostatních zemích velkým hitem a cca. 20letá Maslowska si užívá postu téměř geniální autorky ... uznávám, že je tam spoustu chytrých a vtipných momentů, ale nespisovny a slangový jazyk hlavní postavy Silnýho, kterým je celá kniha podána, mě absolutně iritoval a blbější závěr to snad ani mít nemohlo ...). Tobiáš Jirous - Než vodopády spadnou (že by i Čechy měli svého stylish-autora? jirousovo dílko označené výraznou nálepkou "fresh" je sice dobře napsaný, hodně se odlišuje od staromilského stylu ostatních českých autorů, ale je nejspíš otázkou, jestli bude mít jirou do budoucna co říct, protože tahle knížečka je víceméně o ničem, ale neříkám že špatná). Hunter S. Thomson - Rumovy deník (miluju knížku, do kterých stačí spadnout a nechat se unášet příběhem. ten z rumového deníku není nijak složitý, ale to jak ho thomson vypráví je parádní). W.S. Burroughs - Teplouš (tady platí skoro to samé jako u rumového deníku. ano, nejspíš malinko zvracené, ale dokonalé podané ...). Závěrem pak ještě dvě knížky Horace McCoye, zakladního autora "hollywoodske" vlny 30. let. Měl jsem zůstat doma a Koně se přece střílejí. Obě knížky stavějící na dvou naivních postavičkách, které se snaží uspět v hollywoodu, ale víceméně marně a ani přes své "ohromné" chtění neskončí nijak libově ...

A ted z toho smutnějšího soudku => Nová deska An Albatross je absolutně nudná blbost. Je někdo zklamanej? Já hodně.

Napiš to, oprav to, publikuj to (něco jako "Sedni, lehni, štěkni" ...)

2006-04-05T11:01:00.000+02:00

Nikdy jsem nevěděl, že v moji téměř oblíbený německý kapele THE 244 GL zpívá holka! Fantastický. Proto si na úvod dnešního příspěvku prohlídneme její zadek!

Takže jsem si právě prolistoval archív svýho blogu. Všechny příspěvky až od loňskýho ledna. A došlo mi že jsem propás takový výrazný bloggerský momenty jako: "Tak už tady píšu jeden rok!" nebo "Včera mi bylo dvacet," anebo ještě líp, "Dneska jsem se rozešel se svoji holkou" (to už jsme v loňským létě). Tuším, že zrovna ve chvíli, kdy jsem si neuvědomoval přítomnost svýho prvního "výročí" jsem tu žvanil něco o tom, jak si založim foto album. Od tý chvíle jsem se v obchoďáku ani na žádný nepodíval, a to už tu máme duben. Ale po měsících přemlouvaní jsem se začinil na netu a asi před měsícem jsem si udělal profil na Deviant Art. Občas se tam tedy objeví nějaké fotky, buď osobní, z koncertu anebo něco mezi tím. Podívejte se ...

Jelikož jsem tenhle příspěvek už ale začal psát minulej týden, trošku mi teď uniká pointa, takže bude asi nejlepší začít neužitečně žvanit, abych dal znát svůj pozvolný pisálkovský úpadek ... Začnu třeba u filmů. Viděl jsem za poslední dobu alespoň tři. Obchodník se smrti ("Na každého 12tého člověka připadá jedna střelná zbraň. Otázkou je, jak vyzbrojit těch zbylých jedenáct..." Moralizující satirická historka ze života skutečného obchodníka se zbraněmi /který se mj. dnes prý ukrývá kdesi v Karlových Varech/, režíroval Andrew Niccol /např. moje milovaná Gattaca/), Dobrou noc a hodně štěstí (Rekonstrukce sporu moderátora Edwarda Murrowa a senátora Josepha McCarthyho v období honu na čarodějnice ... černobílé a maximálně působivé, mj. v režii George Clooneyho) a Mnichov (docela dobrý, ale kdyby Spielberg tak strašně netlačil na pilu a nenutil diváky "se často zamýšlet" nad tím, proč kdysi kdesi několik palestinců zastřelilo několik izraelců, nemuselo by to mít tři hodiny) ...

Taky sem se na jedno anonymní doporučení u jednoho staršího příspěvku pustil do Célina. Přečetl jsem si knížku s názvem Skočná, což je jakoby závěr trilogie, která vypravuje o komplikované Célinově cestě do Dánska (v průběhu 2. sv. války), kam si před válkou ulil peníze. Podle mě byl Céline docela magor, ale moc mě to vlastně nepřekvapuje. Skočnou dopsal den před svojí smrtí a je to znát, už jenom proto, jakým rozházeným stylem je to psaný ... Jeho manželka a přátelé tomu prý dávali několik roků smysl. Ke všemu je tam ještě spousta filosfických odboček ... Ale atmosféra je výborná, i když se malinko hůř čte. Ale ještě pořád je to lepší než Amsterodam od Ian McEwana, do jehož prvních 20ti stránek jsem se nutil přibližně 10 dní a nakonec jsem to vzdal. Tomu říkám náročná knížka! Mmmmmm ... a minulý týden jsem dočetl Na rozcestí od Philippa Djiana. Už jsem ho tu jednou zmiňoval v souvislosti s Třenicí, ale teď jsem se nějak nezajímal o obsah a na obálce si nepřečetl hlášku "Šílený bolestí a samotou se pohrouží do sexuální opilosti ..." Yep! Na rozcestí je porno. Vlastně to prý vzniklo jako Djianův pokus napsat kvalitní pornografii. Mě se to teda líbilo, ale to nejspíš nikoho neudiví, ale zase lepší než Třenice to nebylo ... Ah, a ještě jsem přečetl Zalknutí od Chucka Palahnuika. Rozhodně jeho nejdivnější román a nejblíž k Vonnegutovi, těžko by se mohl poměřovat s nepřekonatelným Programem pro přeživší, ale zase to množství detailů a fakt, že je to do jistý míry hodně legrační ... Hodnotil bych řekněme 4mi z 5ti hvězdiček.

No a abych už dál nezdržoval, tak pro tohle čtvrtletí vynechám hudební tipy. Jen chci říct že miluju ... (hehehe, schávlně kdo z vás teď doufá, že si přečte svoje jméno ... tadáááááááááá) ... The Tall Ships. Tady jsou ochutnávky. A vyšlo to na Minority Records. Bravo.

P.S. Pokud se pídíte po prvním ep od GORO z roku 2004 (které tuším až na koncertech namají), stahujte zde z Megaupload.

(3.3.) DIMITRIJ + KILL! KILL! KIDS!

2006-02-21T14:25:00.000+01:00

Ahoj. Jenom menší pozvánka. V pátek 3. března dělám po delší době zase nějakou akci. Tentokrát DIMITRIJ z Rakouska. Tyhle chlapíky jsem si zamiloval už s prvním tonem jejich hudby. Intenzivní screamo. Představ si JR*EWING či YAPHET KOTTO, ovšem s geniálním vokálem v mohutným ENVY stylu. Jako support vystoupí pardubičtí screamo nýmandi KILL! KILL! KIDS!. Akce je bez vstupného, začátek na devátou a v očekávní je snad i jedna další kapela ... Hudbu omrkněte níž a určitě doražte!

DIMITRIJ KILL! KILL! KIDS!

Četba, labutě, rádio ...

2006-01-26T19:50:00.000+01:00

Chtěl jsem něco napsat už víc jak před týdnem. Na pátek třináctýho, což byl celkem komickej a uvolněnej den, kdy si při brouzdání Hypernovou dáváte na čas, abyste si mohli vybrat kasu s nejhezčí pokladní, a když dojdete k poslední, zjistíte, že žádná taková zrovna nemá směnu, takže to nakonec zapíchnete u chlapíka, co dělal v Pardubicích revizora, a teďka snímá čárkový kódy ze sáčku od rajčat tak pečlivě, že i ve vylidněným krámu pak za jeho kasou vznikne táhnoucí se fronta! Odpoledne pak zjišťuju, že Iva neumí jíst špagety pomocí vidličky a kurva lžíce, ale nejradši by si to normálně krájela nožem !?! No a dneska další šok. Rádio Vlast. Asi ste o tom už slyšeli, ale pořád je to k nevíře. Největší komedie je samozřejmě rozhovor s Petrou Edelmannovou, no když přehlídnu, že tahle holka je fakt nemocná a nebezpečná, tak celej ten rozhovor je jedinečnej úkaz toho, jaký sou vlastně lidi kolem a z Národního odporu a vůbec vlastenci, paka. Hlasatej je přímo neskutečnej, když pronese svoji pověstnou hlášku "No tak uvidíme, jak se cikán Růžička vypořádá s darovací daní, hehe", tak už ani nevím, jestli to co poslouchám je fakt skutečný nebo nějaká scénka od Izera. Ale třeba ten kluk jenom kdysi dostal po tlamě lopatou od "romských aktivistů", tak proto mluví jako Idiot. Vlastně dost výstižný článek o celý týhle squadře si můžete přečíst na CzechCore.

Poslední dobou sem se opět zasekl na Bobu Dylanovi. Album The Freewheelin´ Bob Dylan je určitě jedno z nejlepších. Debut, strašně hypnotickej, víceméně jen s kytarou a foukací harmonikou, která mě z Bobovi pusi naprosto drtí. Pak dokonalá německá rokárna The Subrosa Falcon Association, web mají tady a ke stažení je tam jedna skvělá skladba. Možná to zní jako Hot Snakes, ale rozhodně to není tak nudný. Nedokážu to popsat. Škoda. Poslechněte si je! No a pak A Petal Fallen, americká screamo kapela, s trochu City of Catepillar vlivu. Dneska už myslím nefugujou, nebo jestli si vybrali nějakou delší pauzu? Každopádně na jejich webu je ke stažení téměř celá jejich diskografie, včetně vyprodanýho 10palce apod.

Taky jsem se tedkonc malinko rozečetl, po delší době! Ufff ... Haruki Murakami - Na jih od hranic, na západ od slunce. Na to jak se spousta lidí tváří, jak je strasně stylish Murakamiho číst ... spíš bych řekl že je to naprosto normální. Tohle je malinko autobiografická story o chlapíkovi, co přemítá nad svejma zmařenejma láskama z dětství, až se mu nakonec začnou dost komplikovaně vracet. Rozhodně to bylo skvěle napsaný a typická japonská atmosféra je taky plus, ale nevím, jestli se do čehokoliv od Murakamiho ještě kdy pustím. Mmmmm ... Boris Vian - Naplivu na vaše hroby. Můj úvod do Viana, variace na Henryho Millera, která vznikla spíš jako vyprovokovaný dílo, blbost. Ale četlo se to jedna báseň. Zajímavější mi ale přišel spíš Vianův životopis v bodech a zmíňka o jeho smrti. Umřel mladý na projekci filmové verze Naplivu na vaše hroby. "Když Boris viděl ty kluky, prohlásil ´Ty sou americký jako můj zadek´ a to byly jeho poslední slova ..." Philippe Djian - Třenice. Tohle bylo rozhodně nejlepší z tady vypsanejch věcí. Malinko dekadentní prostřih životníma dekádami vypravěče, kterej ze záletnýho modela vyspěje až v tátu a spasitele svoji mámy před pijanskou verzí svýho zesnulýho táty. Bylo to jednoduchý a zároveň strašně barvitý a zanechalo to ve mě moc dobrej pocit. Už se mi doma povaluje další Djian - Na rozcestí. Jo zajímavá je hláška v doslovu: "Od fachy u benzinové pumpy přes práci námezdního fotografa po sepisování vymyšlených příběhů do černé kroniky – což ještě není tak špatné, uvážíme-li, že americký písničkář Lou Reed se v té době nechával do černé kroniky za peníze dokonce vyfotit." Nikolaj Vasiljevič Gogol - Podobizna. Tohle byla spíš taková kratší novela, zajímalo mě jak vlastně Gogol píše a tohle bylo moc sympatický. Schudlý malíř si koupí starý obraz, v jeho rámu najde schovaných 1000 rublů, což ho spasí, ale nakonec úplně zničí ...

Za chvilku ...

2005-12-27T00:42:00.000+01:00

... se půjdu mrknout kolik je venku sněhu. Teď tu nějak stručně nastíním jak to tak asi vypadá/vypadalo v Lilkově životě od posledního postu, což už je hodně dlouho, naštěstí tam ale sahá i moje paměť. Takže vlastně můžu hned navázat, Chris Leo & Vague Angels. Měl jsem z toho koncertu strašnej strach, ale nakonec to dopadlo úžasně, resp. sem byl fakt spokojen. Leo je fakt pohlcujíc osobnost, totálně a neskutečně charismatickej člověk, byl sem vážně v šoku a definitivně ho pasuju na nejvíc sexy cokoliv co u mě kdy strávilo noc. To mě ostatně přimělo udělat žebříček pěti nejvíc sexy osob, co u mě kdy spali. Emhhh ... :

1 Chris Leo
2/3 Dee / Iw
4 Ta holka co jela turné s Petethepiratesquid
5 Dmitri ještě když byl ve formě

Pokud ste se do následujícího žebříčku nedostali, ozvěte se mi a nějak to probereme.

Od ted zkratkovitě:
= České koncerty The Third Memory (Fr.). V Praze naprosto geniální, živočisný horko, jedinej problém měl bohužel zvukař, co nezvládl zpěvákovi asi do půlky setu zapnout mikrofón. Pardubice byly strašně legrarční v tom, že se mi podařilo je i Dominic (Nor.) natlačit na společný s Khoibou. Průser byl v tom, že lidé z té kapely při balení svých kramů nechali dlouho otevřené dveře a tak mi asi do půlky The Third Memory táhlo na záda. Žádný živočišný teplo. Ale překvapilo mě množství lidí, co si to užívalo ...

= The Locust. Vím že teď všichni říkaj, že to sou sráčové, ale já si je vždycky viděl přát na živo. Nevím, jestli jim z oči zpoza masek koukala arogance nebo profesionalita, ale ten koncert sem si užil. Při několika prvních uderech do bicích mě mosh vrhnul až na pódium, kde jsem si užil i zbytek koncertu. Přídavek byl neskutečnej. Vojta se ke mě nedokázal/nechtěl protlačit zkrze vřavu, tak sme se nemohli ani rozloučit. Nasralo mě, že Year Future hráli asi 10/15 minut a absolutně jsem je propásl.

= Proposlouchal jsem se asi tak půlrokem aktuálních kytarovek. Libí se mi: Arctic Monkeys, The Rakes, We Are Scientists a Test Icicles. Naprosto upřímně si taky myslím, že Hard-Fi jsou blbý a z jejich dílny nevzešel žádnej hit, kterej by naše stupidní rádia minula, jak teda někdo někde napsal. A myslim si, že 3 ze 4 skutečností v druhý půlce předchozí věty fakt seděj!

= Taky bych rád doporučil pár syrovějších nahrávek, ale nejsem si ted jistej tím y. Tak = Doomriders (Black Thunder), Buried Inside (Chronoclast), Lords (Swords), Gallows Holier Than The Cross (Demo) a ještě the birds are spies, they report to the trees (demo).

= Jinak, to zmiňovaný foto album sem si ještě nepořídil. Zapracuju na tom ... Ve čtvrtek se taky konečně sejdeme s Jonášem a dokončíme náš split, cd-r s určitě celkem pěkným homemade obalem. Zapracujem na tom. To je asi tak všechno, teda určitě jsem na něco zapoměl. Vánoce byly nudný, netěšil jsem se na ně a ani mě nebavili. Na novej rok se těšim. Od 5.-7.1. budu hrát tři koncerty s Kenzari´s Middle Kata (de). Je to rozepsaný tady.

Milý

2005-11-07T18:21:00.000+01:00

Mmmmm, tak zpátky u mého fajn měsíčníku. Občas se sám se sebou vsázím, jestli se mi podáří to tu ještě někdy aktualizovat častěji. Zatím sem teda všechny sázky prohál. A už je podzim. Zase. Před pár týdny z Dmitriho vypadlo moudro ve stylu: "No, to se stává, že si nečeho začněš vážit až když o to příjdeš." Třeba když v létě nadáváte na horko a v zimě si říkáte jak bylo léto fajn. Ale tak to platí i u spousty dalších věcí.

Zítra v Pardubicích dělám koncert Vague Angels (Chris Leo - ex. The Van Pelt, The Lapse) a ani na to nemám náladu. Nevím proč. Že by se mi to dělaní koncertů v Pce nějak omrzelo. Nejspíš. Naštěstí další plánovaná akce je až na leden 2006. Uf. Ale už teď mám pocit, že z toho budu unavenej. A taky nevím proč.

Předminulý sváteční a prázdninový týden byl zajímavý. Vytáhl jsem Dmitriho na koncert The Third Memory na sedmičku. Bavilo ho to. Byl jsem překvapený. Zpáteční cesta vlakem byla pitomá. Nerad jezdím vlaky v období sportovních zápasů. Den po tom jsem si The Third Memory užil ještě jednou, ale už v trochu jiný sestavě. Večer nakonec skončil někdy v 6 ráno, anebo spíš někdy v šest večer, kdy se mi podařilo konečně usnout a nikdo mě v cizí posteli nebudil kvůli kartáči na vlasy.

Před několika lety natočili Botch desku An Anthology of Dead Ends. Sežeňte si ji. Alespoň song Afghamistam, kterej je dobrej právě protože je to obyčejnej song. Mám rád jak bordelový kapely dokážou natočit nebordelovej song a naprosto mě tím zdrtit.

Včera jsem si vzpoměl na to, jak se mi minulou zimu líbil film Miluj mě, prosím. Vážně. Byl to hezkej film. Měl jsem pocit jako bych měl v těle tisíc lítajících motilů, takový příjemný ševelní a přitom jen obyčejná vzpomínka na film. No, ale tak už to při milých vzpomínkách nejspíš bývá. Což mi připomíná, že jsem se konečně probral svým digitálním foto albem a promazal tunu zbytečností. Nic konkretního, jen jsem smazal spoustu podivnejch černejch fotek někde odněkud z temnýho koncertu a tak, no. Všechny vzpomínky zůstaly. S Ivetou sme si dřív říkali, že si uděláme nějaký fotoalbum. Teď si ho teda udělám sám, ale fakt ho udělám. Já teda nejsem fanda fotoalb, jakože nějaká dovolená u moře a takovýto ošklivý album napráskaný nudnejma fotkama ve stylu "Jirka na ohromným kameni", "Mamka u významný slovanský památky" atd. Budou tam jen fotky, který pro mě maj skutečněj význam. Tak. Teď bych se měl ještě vsadit, jestli to album někdy skutečně bude, že jo?

Pit, Per a tak

2005-10-01T11:06:00.000+02:00

Právě poslouchám kapelu Gay For Johny Depp, uvidíme co z toho vyleze, sem moc zvědavej :) Dlouho sem nenapsal ani řádku, ale o tom se asi nebudu rozepisovat, snad je že ani nebylo o čem, ummm. Vlastně není ani teď. Anebo možná jo a nechce se mi o tom žvanit tady na blogu, hmmmm ... Hlouposti. O víkendu jsem zašel na koncert Pit er Pat, melancholickej blázinec v Blonde Redhead stylu, ale řekl bych, že tam není tolik smutku. Moc se mi líbila poslední deska Shakey. Na živo jsem se malinko zklamal, ale to snad ani nebyla chyba kapely, spíš zvuku, kterej nebyl ten večer moc fajn a právě nejdůležitější prvek Pit er Pat, krásný vokály, nebyl moc slyšet. Ale stejně sem odcházel docela spokojenej. Sice jsem ten odchod mohl malinko úspíšit a nenechat si o 3 minuty ujet noční vlak z Prahy do Pardubic, ale to už je jiná. Blogerů co píšou o ujetejch vlacích je přibližně stejný množství jako těch, co píšou a svých rozchodech s holkou, tak obojí vynechám ...

No a teď ještě pár blbinek, teda = Kill Indies. Podívejte se na to, jestli máte zrovna chuť kliknout na nějakou hovadinu, která zcela určitě a hodně brzo zkrachuje. Pak = Hayworth Records. Tady si můžete stáhnout nějaký mp3 zajímavejch kapel, co budou v nejbližších týdnech na tour v Čechách. Nadhodím - The Third Memory, My Unsaid Everything, Dominic nebo Vague Angels. Všechno je zajímavý ...

Příští úterý: 007, Praha - Strahov. Tias Carlson (swe), Rob and The Pinhole Stars (de), Lilac (pce). Tohle je akce co pořádá Mr. Banana, pro něj hodně netradičně indie show. První důvod proč přijít, mmm. No a druhak: Tias Carlson v Pardubicích odehrál jeden z nejúžasnějších koncertů, co jsem kdy viděl! Fakt, úžasná euforie a mrazení. Tenhle chlapík bude hvězda. Jednou. Určitě.

A ještě mp3: Pit er Pat, Tias Carlson, Rob and The Pinhole Stars ... Jo, a Gay for Johny Depp = sexuální hardcore !

"Niečo ako Jan Nedved?"

2005-08-28T15:37:00.000+02:00

Následující řádky by měli zachytit zážitky z před a průběhu cesty do Bánské Bystrice a koncertu Bone Machine, Lilac & Concorde Crash (Slávek Dolejší) v Irish Pubu ...

Mmmm, tenhle výlet už od začátku nabíral celkem zajímavý obrátky. Den před odjezdem mi volá Mty (teda Bone Machine), Slávek totiž nemá prachy na vlak a navrhuje, jestli bysme se pro něj nestavili ve Skalsku. Blbost. Po telefonickým maratonu, kdy se Mty seznámí s celou Slávkovou rodinou se nakonec dozví "Že Slávek někde hraje fotbal s Klukama," ale to hlavní, totiž aby si někde pučil prachy na vlak mu je nakonec doručeno. Tím vlakem sice přijíždí asi o dvě hodiny pozdějc, protože ráno zaspal, protože večer letoval kabely. Hned na první pohled mi dochází, že tohle je naprosto geniální člověk ...

Jízda ubíhá krásně, na slovenský straně narážíme na budovu s nápisem "Techno metal" a pak ještě na jednu "metalovou", kluci sou pak děsně unešený z hnijící autobusový budky, která je jedinou šíleností, co si z cesty vyfotíme. Kolem pátý (resp. potom, co sme si užili asi tak hodinový serpentýny) dorážíme do Bystrice a sem fak nadčenej jaký je to krásný město, nejspíš vybudovaný snad jen pro turisty. Brzo narážíme i na Irish Club, kde hrajeme a na fakt hodně ošklivej plakát na dnešní akci, kterej sem naštěstí nevyfotil. Uf ... Za chvilku už brázdíme po náměstí, který je bezpochyb úchvatný. Hlavně jak se tu v Bystrici skvěle urodilo, i ty normální holky tu vypadaj fakt božsky, takže cestu tam a zpátky po náměstí si maximálně úžíváme a ani mi ve finále nevadí, že sme nenarazili na nic k jídlu, což byl původní plán.

Na sedmou se znovu objevíme v klubu a protože se nezdá, že byse v následujících x x x minitách mělo něco stát, odcházím se konečně najíst do úplně vylidněný restaurace, kde za chvilku začínám čelit dotěrným otázkám číšňíka, kterej si mě za nudnýho pátku nejspíš vybral jako svoji oběť ...
"A čo vy, na dovelenke?" "Spíš ne ..." "A čo tu ta robítě?" "No, tady hraju v tom klubu dole..." "Aaaaaaaaaaaaaa, a čo hráte?" "No takovej jako projekt písničkářskej." "Niečo jako Jan Nedved?"
"No to ani ne ... spíš je takový víc indie..." (nepochopení, snažím si vybavit něco velkýho, čím bych to tomu chlapíkovi alespoň krapet mohl vysvětlit) "No třeba jako Beck ... nebo Bob Dylan." "Bob kto?" "No Bob Dylan, neznáte Boba Dylana? ..." "Hehe ...A čo vy tam robíte, hráte na gytaru alebo zpievate" "No tak obojí." "Achh, tak to ste taká vůdčá osobnost vašej kapely" (marná snaha, těch předchozích pár minut rozhovoru ... číšník přichází s jídlem) "No a tak vy hráte niečo ako kapely No Name, IMT Smile, Elán ...?" Zázrakem z otázky vykličkuju a modlím se, aby se už na nic, fakt na nic neptal dokud neodejdu. Stalo se, jedl sem fakt rychle ...

V klubu jako první hraje pořadatel akce se svým projektem GWH, jen akustická kytara, ale šíleně vyboostrovaná, a vokál. Zní to jak Brian Adams a docela mě napadá, že ten zarostlej, vlasatej chlapík v rozhalený košili musí mít celkem úspěch u holek, což byl asi záměr, navíc dívčí odezva je při koncertu celkem evidentní ... Po něm hraje Mty, teda Bone Machine, kterej se před koncertem svěřoval se svým tajným přáním "stát se kamioňákem"!!! Odehraje několik parádních country skladeb a dokonce přídavek. Po mojem setu za mnou přichází bubeník následující kapely a probíhá další božský interview: "Pozry, nemal by si tak házet se svojí gytarou ..." "Mmmm" "Važíš si svojho inštrumentu?" "Tak normálně" "Lebo si mi totiž drknul do mojch bicích" (aha, tady je pointa, chlapík naráží na to, že sem svoji kytaru opřel o svoje kombo, tím došlo k naklonění židle, na který bylo kombo a následně ke kontaktu židle se stojanem na činel) ...

Jeho kapely sem se upřímně děsil (Dumky se jmenovali). Už jen zjev tří muzikántů, který evidentně vykoupili všechno oblečení v místním ethno shopu, hlavně trička s divnejma křišnovskejma motivama, byl docela hrozivej. Nakonec se z toho vyklubal docela kvalitní instrumentální post-rock ovšem s momenty kdy si basák stoupal na špičky nohou a s překříženejma rukama na prsou medytoval, takže sem si po jejich koncíky dával dvakrát bacha, aby mi nikdo z nich nechtěl podstrčit nášivku "Free Tibet" či tak něco ... Pak už jen fenomenální vystoupení Concorde Crash. Dementní pop/metal ... Bavil jsem se, nejvíc pochopitelně u metalových sól ...

Někdy kolem půl dvanáctý začínáme řešit, zdali jet domů nebo zůstat přes noc. Já osobně vůbec nemám náladu zůstávat, zato Mty má hned stovku důvodů proč jo, ale někdy v jednu nebo tak už je dostatečně zpracovanej, jdeme si pro cesťák, ale nečekáme, že "loučení" s G. (co to pořádal) bude trvat ještě další dvě hodiny nejmíň. Nejdřív si vyslechneme, jak nemáme nejmenší páru o tom, jak je jednoduchý zorganizovat koncert a zajistit někomu nocleh (jeho holka musela ten večer spát u kámošky, abysme si u něj mohli složit hlavu, mmmm), pak že sme jen "indie boys with stylish hair" (pořadatel byl Ir a moc nemluvil slovensky), ale tím končí náš rozhled a tak, navíc byl G. celkem pod parou, takže momenty, kdy to vypadalo, že dostaneme přes držku anebo se spíš obejmeme se střídaly s frekvencí ... (dosaďte si nějakou metaforu). V 3:34 konečně vyjíždíme vstříc 370km dlouhejch silnic.

Slávek celkem oddaně usíná, Mty po diskusi "Proč mám rád slovenskej hip-hop" a výhrůžce "Jestli nevypneš tu operu, tak už ti nikdy neudělám koncert," taky. V deset se konečně objevujeme v Pardubicích. Nejspíš bych to měl teďka ukončit nějakou standardní putovatelskou myšlenkou, nějak to všechno zaobalit do nějakýho velkýho ponaučení nebo tak. Mmmm, tak nejspíš asi, že "Cigáro, RedBull (světle modrej bez cukru) a hnusný kafe z automatu celkem slušně probírá." Nejspíš ...

Tvoje ruce, cizí krev

2005-08-09T18:54:00.000+02:00

Potkal jsem Martina. Měl ruce od krve. Náhodný setkání. Opodál na přechodu mezi Palackého třídou a Tescem stál shluk lidí. A vedle nich leželo šest lidí nebo už jen těl, všude kolem sanitky, hasiči a záchranáři. Stalo se to, že se někdo rozhodl projet skupinou lidí přecházejících ulici (samozřejmě že tam byly semafory). Anebo to byla jenom nehoda, nevím. Každopádně ten někdo ujel. Jak se to stalo přesně uvidíte nejspíš za chvilku v televizi. Teď mě napadlo napsat, že je to bláznivej svět kde žijem, jenže "bláznivý" je krásný slovo. Je mi zle ...

Kodan Armada & Isodora Crane jsou ideální soundtrack pro zbytek dne ...

Těch deset nej ...

2005-07-22T10:52:00.000+02:00

Napadlo mě, že by nebylo na škodu sestavit něco jako TOP 10 mojch nejoblíbenějších skladeb ever. Teda ne úplně ever, ale prostě doteď. Vlastně sem byl sám zvědavej, co se dozvím, až nad tím začnu přemýšlet a sestavovat. A úplně se děsím, až mi dojde, že možná místo tohohle bych tam spíš dali asi tohle ... davaj:

1. Elliot Smith - No Name #3
Roman Candle byla první deska Elliota Smithe, kterou jsem slyšel a totálně mi tehdy učarovala. A No Name #3 sem poslouchal pořád a pořád do kola ... Spousta skladeb od Elliota (včetne No Name ..) se objevila ve filmu Dobrý Will Hunting a to ho vpodstatě proslavilo. Předloni spáchal sebevraždu ("předávkoval" se) a vyšla mu posmrtná deska From A Basement on the Hill, nicméně Roman Candle bude už navždycky nepřekonaná ...

2. The Robocop Kraus - Fake boys
"Fake boys and fake girls catching fists ...," tohle je úvodní hymna z desky Living With Other People. Stačí slyšet jednou a už do smrti nebude křičet nic jinýho než ... "Fake boys and fake girls catching fistsssssssssss ... "

3. Stars - Your ex-lover is dead
Set Yourself On Fire je parádní deska. Plná krásnejch a tklivejch písniček zároveň. "I´m not sorry i meet you, i´m not sorry it´s over ...," je věta, kterou bych teď zrovna chtěl někomu říct. No a úvodní slogan "When there´s nothing left to burn, you have to set yourself on fire!" mě bude pronásledovat už asi na vždycky. No a samozřejmě že nejen mě ...

4. The Blood Brothers - Love Rhymes With Hideous Car Wreck
Jasně, ani správná dance hitovka v tomhle top 10 nesmí chybět. A při poslechu téhle se chce tančit, křičet i rvát si vlasy zároveň!!! A celé album Crimes si můžete stáhnou zde :)

5. Songs: Ohia - Lioness
Brrr, tohle je snad největší doják od Songs: Ohia. Už sem se o tom kdysi rozepisoval. Úžasnej text a slzy na krajíčku, vždycky mě to dostane. Chjo ...

6. Sufjan Stevens - Sister
Písničky od Sufjana Stevense jsou vždycky takový. Přímý a skutečný a Sister je z nich nejlepší. Instrumentálně dokonalá skladba se strašně vlídnou kytarou, a ten text. Úplně jednoduchej, obyčejnej a úžasnej! "I have a sister, somewhere in Detroit, she has black hair and small hands ..."

7. Homage To Catalonia - Dear Rockville
Hoj, teď nevím jestli už sem tu o tom někdy psal, ale Homage To Catalonia aka Kadd Stephens na mě měl vždycky ohromný vliv a vpodstatě to byl jeden z prvních jakože "moderních" písničkářů, které sem kdy poslouchal.

8. Isodora Crane - I Am Finished
IC je moje nej nej nej emo violence forever. A skladba I Am Finished pomůže vždycky, když se chce křičet ... Zpěvák IC má dokonalej hlas, tak ostrej. Ještě bych dodal, že tohle je jeden z mála případů skladeb IC s kratším názvem, obvykle se jejich věci jmenují např. "Dont Play Russian Rulette With Man Who Has Two Eyes ... " :)

9. Tostaki - Wonderful
O Tostaki tu už byla řec tuším nejednou, takže asi nemusím psát nic víc. Jen že sem vždycky věděl, že tohle je JEJICH nejlepší song úplně navždycky ...

10. Radiohead - Everything In Its Right Place
Tohle se dalo čekat. Velká láska. První indie, anebo alespoň první alternativní kapela, kterou jsem slyšel. A tehdy se změnilo úplně všechno ... A vždycky tak pookřeju, když to poslouchám ...

Tak třeba dneska ...

2005-07-13T15:18:00.000+02:00

Dneska mi přišel mail od Kona z Yfere. Píše že jeden člen kapely a jeden jejich blízký přítel má rakovinu. Takže si teď dávají pauzu a nehrají. Jasně, život není jenom o hudbě, i když si to někdy myslím. Čím sem starší, začínám si víc všímat věcí co se kolem mě dějou, něco z toho sou blbosti. Nemyslím maličkosti. Ale blbý věci. Tomu se asi nemůže vyhnout nikdo. Vlastně už sem to někdy psal. A nejen já. Věci se dějí tak jak mají. Poslední dobou se mi stalo spoustu věcí, který jsem chtěl. Takže sem šťasnej. Fakt. A taky se mi stalo spoustu blbostí. Ale to byli jen maličkosti. Asi tak bych tohle ukončil. Čas ukáže ...

Jinak náš drobný koncertní výlet za hranice byl fajn. Márty o tom napsal svoje. Já snad časem taky ... Ale teď se mi moc nechce. Po prázdninách v Pardubicích chystám koncert švédského písničkáře Tiase Carlsona. Hudebně je to rozhodně to nejkrásnější a nejuvěřitelnější, na co sem narazil ...

Bouřka byla

2005-07-01T23:10:00.000+02:00

Odpoledne byla bouřka. Tady. Nevím jak jinde, ale Iveta říkala že v Chocni nepršelo. Vlastně to ani nebyl bouřka, byl to liják. Nebo prostě ten déšť kdy nestíhají stěrače ani voda odtýkat ze silnice ... I teďka prší. Poslouchám k tomu Geoffa Farinu, Reverse Eclipse. Farina je frontman legend Karate, jeho sólový projekt je jazz. Jen kytara a zpěv. Je to krásný. Taky bych chtěl takhle jednou hrát. Jasně, tak možná za tisíc roků. Ale fakt se budu snažit ... Farinova sólová tvorba je ještě víc emotivnější než Karate, melancholie zaplní vzduch v pokoji až po strop. Krásný. Vlastně nějaký mp3 od Fariny z alba Blobscape si můžete stáhnout tu. Na svých stránkách Farina píše o zážitcích z německého turné. Celé to začíná, když byl zrušen jejich koncert v Copenhagenu, protože sto metrů od klubu, kde právě zvučili, byli zabiti dva lidé a policie celý prostor na několik hodin uvedla do karantény. To si můžete přečíst tady. Mám rád Geoffa a Karate, taky mám rád Reiziger, ale Karate víc. Když jsem v květnu hrál v Leipzig a ráno šel na vlak, všude kolem mě vysely plakáty na koncert Karate. Den po té. U nás už Karate nehráli hodně dlouhe. Nestěžuju si. Chápu to. Když posloucháte Geoffa, máte hned smířlivější náladu. Všechno je jak má být. Jenom vy ste možná chtěli jinak ...

Geoff Farina - Reverse Eclipse : ***** / *****

Taky vím, že sem moc často nepíšu. Teď se zase na týden odmlčím. Jedeme s Mártym aka Bone Machine a River for Sale na malý koncertní výlet do Polska a Německa. Moc se na to těším. Sice to ze začátku moc nevypadalo. Ale dopadlo to, jak mělo ... Budeme hrát tady:

4.7. Wroclav (Pl) - Gumová Róza
5.7. Postdam (De) - Nil Club
6.7. Oerlinghausen - JZO (De)
7.7. Bremen - Urlab Couchclub (De)

Taky dneska byl první den prázdnin. Někdo si ale řekl, že je dobrej nápad si v osm ráno posekat trávník. Díky. Mějte se fajn ...

VERNISÁŽ IVETY DVOŘÁKOVÉ, COFFEE APSIDA, 24.6.

2005-06-22T22:26:00.000+02:00

Nazdárek! Ještě taková malá pozvánka na ivetinu vernisáž. Proběhne v pátek 24.6. v Apsidě, což je tady u nás v Pardubicích :) Kdyby se chtěl někdo přijít podívat a nevěděl kudy, tak je to ulice Jungmannova 2550, která se kříží s Palackého třídou (prostě jděte směrem od nádraží do centra, asi tak za 7 minut chůze narazíte na trojúhelníkovou budovu s obchodem Skandál a Apsida je hned naproti) a vstup je samozřejmě zdarma. Celé to začne približně od půl osmé, nějaké ukázky kreseb a obrazů, co se tam objeví, si můžete prohlédnout zde na www.id85.tk. Pak bude ještě následovat koncert Lilac v takové rachotivé formě, společně s klávesy a další elektronikou, kterou obstará 2metrák z Moon Projekt. Já už se na to moc dlouho moc těším a jestli můžete, tak přijďte ...

A úplně nejdetailnější popis cesty najdete zde!

Parková policie a Tigers! (neznáte je někdo, prosím ?) :)

2005-06-21T22:26:00.000+02:00

Vím že už minulej příspěvěk byl reakcí na něčí jinej příspěvek. No ale teď mi to nedá (znovu) a musím vytasit sobotní scénku, kterou mi připoměl zážitek Jane Doe a jejího milého s policií. Takže takhle - trávíme sobotní večer v parku - po pravici Dvoumetrák, Ondráš a pár dalších fanoušků Davida Bowieho. Stmívá se, ubývaj cigarety v krabičce i cinkající lahváče v báťohu (bohužel i Dvoumetrákova nechutná houba, který mimochodem v Chocni říkaj "polejvák" ???). A až na výjimky typu "Dvojhlásný přednes Singing in the rain" se jedná o poklidný večírek. A kde nic tu nic se před náma najednou zjeví pětice policistů, sloupcem světla z baterky nám kontrolují oční zákal a že prej "Kontrola dokladů!" To by nebylo nic nenormálního, kdyby si kluci ty doklady neprohlíželi asi tak 5 minut a pak si z nich nezačali opisovat všechny údaje ??? A když se ptám "Proč jako?", dostanu suchý (ale znovu asi tak 5minutový) vysvětlení, z kterýho mám pochopit, že posedáváním v nočním parku jsme se vyprofilovali mezi potencionální podezřelý z trestnýho činu, kterej se tady třeba dneska v noci může udat. Juj, to je paráda. A neměla by být spíš práce policie "trestným čínům" aktivně bránit, nežli "vyhledat podezřelý, nechat je spáchat zločin a pak je jednodušeji dohledat" ???

Jo a ty koumáci na fotce, tak to je Ondráš (levo) a Dvoumetrák (pravo). Více o těhle dvouch můžete zjistut tu na moonprojekt.wz.cz ...

NP: Tigers! - 7" - parádní a poměrně zběsilý emo violence mix Palatka s Indian Summer. Celkově to není příliš bordelový, úplně skvělej vokál se pohybuje spíš v melodičtějších polohách a texty budou pravděpodobně asi o sexu (z větší části, řekl bych), k tomu časté intra z nějakých béčkových filmů. Vážně parádní věc. Bohužel se mi o kapele nepodařilo najít víc informací, ani stránky, nic, ale kdyby se nehádou objevil nějaký informátor a něco mi o nich pověděl, je vítán :) ***** / *****

Všeobecné nadšení a tak, no ...

2005-06-20T21:27:00.000+02:00

Uf, no poslední dobou jsem se celkem flákal a sledoval zajímavou diskusi, která rychle rostla pod posledním příspěvkem. Sice nemám pocit, že by po 268 osmi příspěvcích došlo na pointu, ale o tom asi internetové diskuse nejsou ... Tak se vrhněme na něco jiného. Třeba na novou desku Coldplay, kolem které prý víří nějaké všeobecné nadšení (nebo alespoň tak to vidí Blueskin na svém blogu). Tahle kombinace pozitivních slov mě osobně dost překvapila, protože já při poslechu X & Y nic jako nadšení nepociťoval. Vážně. A kde vlastně je to všeobecné nadšení? Je vlastně nadšený ještě někdo jiný než Blueskin? Evidentně a bohužel ano, ale nechápu proč, když po třech nebo kolika letech čekání Coldplay předložili zcela průměrný materiál, který je bohužel jen výcucem z předchozí desky Rush of Blood to the Head. Bohužel proto, že už na Rush se dal vyprozorovat pomalý úpadek a počínající a sílící stav unylosti, který byl na X & Y dokonán. Doposlouchávám to asi po třetí do konce. A necítím se šťastnej, ani smutnej, ani zamilovanej, ale sem unavenej a bolí mě hlava. ** 1/2 / *****

Zato celkem slušně si s novou deskou poradily paka Gallagherovy (Oasis). Když už jsme u toho brit popu. Sice jim to trvalo snad ještě dýl než Coldplay, ale zase kluci tu mezeru vyplňovaly řadou skandálů, nadávek, rozpadů Oasis a kdoví čeho (zatímco Chris Martin se jen bál chodit do sexshopu). Jejich počin Don´t Believe The Truth sice není kdoví jak originální, ale to bych ani neočekával, když prej oba bratří dohromady nastřádali tak 100 songů, který chtěli na desku profiltrovat. Co mě na desce baví nejvíc, že to už vlastně není ani britpop nebo co, ale je to takový zemitý, rock´n´roll nebo co. Je tam spoustu akustickej kytar a foukaček, a má to moc pěknej zvuk, kterej mě těší a spíš z toho sem nadšenej! Sice když se pak mrknete do novin a narazíte na článek o Oasis, zjistíte, že jsou to pořád ty stejný blbové jako vždycky, ale to už je jedno. Podstatný je, že fotři brit popu natočili dobrou desku a jejich pokračovatelé to nezmákli. **** / *****

Ach ty zatraceně tolerantní čekkoristi ...

2005-06-04T10:22:00.000+02:00

OK, asi každý kdo zná server www.czechcore.cz ví, že je možné do jeho archívu přidávat různé mp3 související s hc/punk tématikou/etikou atd. V průběhu týdne se tam objevil i song od kapely GORO a nemusím myslím dvakrát dodávat, že zrovna tohle sou lidi kterých si vážím a zcela oddaně je miluju. Tahle kapela svým žánrem, ale i DIY/HC ideologií, na czechcore patří - bez diskuze. Ovšem to by jejich frontman nesměl byl křesťan a další dva kluci z celkem pětičlenný kapely též. To se dozvěděl některý z administrátorů a jejich mp3 i vzkaz, který se po přidání objevil v novinkách, je nenávratně pryč. No jo, holt ty christian hunters sou asi všude a já to nechápu. Sice mám v plánu i nádále czechcore navštěvovat, občas něčím i přispět, ale přesto se nemůžu k danné situaci zachovat jinak než zdvehnout svůj prostředníček a na hlavu dotyčného vznést jen stručné FUCK OFF a doporučit mu, aby slovo tolerance raději vyřadil ze svého slovníku. A ještě jedna věc. Co v rámci ideologické čistoty czechcore smazat i recenzi poslední desky Norma Jean - vždyť tahle kapela vydává na Solid State, křesťanským labelu, tak co to tam kurva dělá?! Stejný síto na všechno ... Když už.

Disco Drive : Mp3 týdne

2005-06-02T14:54:00.000+02:00

Disco Drive. Jejich název je zatraceně přesný. V nějaké tiskovce na loňský koncert Enon (kterým DD předskakovali) jsem četl, že je to prý emo-core, ale to je blbost. Tohle je rozpařená retro-kytarová diskotéka v krásných šlépějích Hot Hot Heat, Franz Ferdinand, Q And Not U či Rapture, song Calling Calling, který si můžete odsud stáhnout někomu možná připomene i Block Party. V současnosti vydali svůj první velký počin, desku What´s Wrong With You, People a její poslech mě ne a ne omrzet. Jednak ta deska je strašně zábavná, druhak i v sestavě kytara, basa, bicí to zní strašně plně a fakt dobře a do třetice tu jsou skvělé vokály a texty typu "Who is the hero and who is the hooligan? Two pon di floor and the nation wants more. No one is a hero, everyone is a hooligan." Prostě si nemůžu pomoct, ale mě ta deska fakt baví, zkuste to s ní, a třeba vás taky dostane. Podle Freemusic by se to prý dá sehnat u Starcastic, kteří by to tu měli distribuovat. Já to teda u nich nenašel (zatím), ale třeba ještě kloudně neaktualizovali ... Hmmm. Jo a ještě bych měl dodat, že DD pochází z Itálie, tedy ze stejného místa jako moji oblíbenci Settlefish (v jejich případě se tedy už skutečně jedné o emo-core :) **** / *****

Zaplaveni horkým plánem 9.

2005-05-26T17:17:00.000+02:00

Úterý, devět večer. Telefón. A na druhém konci dvojice exluzivních bláznů z Moon Projekt, Dvoumetrák a Ondráš. Když přeskočím klasickou úvodní rozhovorou pasáž, která začíná vydáváním nelidských zvuků do telefónu, následná komunikace v czenglish, a to všechno pak utnutý momentálně rozumnější hlavou: "Hele, tak co." "Kde seš? V Apsidě?" "Doma. Příjdete?" /mimo telefón/ "Půjdeme do Rosic?" "Jo" /telefonní část/ "Přijdem" /rozhovor je radši radakčně pokrácen/

Takže neuplyne moc dlouhá chvilka a Dvoumetrák už tradičně odhazuje svoji bundu na moji postel (postel je kurva ke spaní, ne k odkládání bund!!!), následně na ní pak balí to, co mělo minimálně ten večer přezdívku "špíz" a za další moment už totálně zaplavení diskutujeme s Ondrášem na balkóně o nahnutí / vyklánění se mích kaktusů (točí se za sluncem) k oknu a kouříme Pall Mall, který teď úžasně zlevnili na 39pade, zkosili krabičku a přidali uhlíkovej filtr. S těmi kaktusy jsem odhodlaný něco udělat, ale ještě nepřisla ta správná chvíle.

A závěr travíme zmáčklý na jedný židli a křesle a koukáme na unikátní monstr brak od Edwarda D. Wooda Jr. z roku 1939 nazvaný Plan 9 From Outer Space. O Woodovi už natočil Tim Burton skvělý film Ed Wood, který dokonale dokazuje, že Wood byl blázen a totální šílenec. Plan 9 vypráví o tom, jak zemi navštíví mimozemšťané, resp. začnou nad maketou Hollywoodu poletovat makety Ufa přivázané na provázku, rozbijí hlavní tábor kdesi v lese u hřbitova a rozhodnout se Zemi ovládnout pomoci živých mrtvých, které pomalu (za celý film tři) oživují. No nemusím dodávat, že jsme se strašně nasmály.

Jednak je to šíleně natočený, Wood vše točil téměř vždy jednou, takže některé kyksy sou fakticky geniální, dialogový scény jsou točený staticky a v jednom střihu, takže při nich umíráte bolestnou nudou, ale zároveň máte na mále abyste nevybuchly smíchy. Herecké výkony jsou tu jen dva: špatný a fakt totálně debilní, takže faktor umrtnosti při sledováního tohohle díla už je teď někde tady. A největší perla je scénář, který je úplně o ničem, důvod návštěvy mimozemšťanů se v průběhu jedné scény změní asi tak čtyřikrát a rozhovory jsou zcela jedinečné a vedené asi tak ve přibližně ve stylu: Chlapík 1: "Bože, jsem napadeni mimozemšťany!" Chlapík 2: "Ano, jsem si tím téměř jistí že to jsou mimozemšťané" 1: "Hrozné, napadli nás mimozemšťané." 2: "Ano, je to nějaká mimozemská civilizace." 1: "Ano, jsme napadeni neznámou mimozemskou civilizací" Atd., atd., atd ...

Nakonec jsem se shodli, že zahulit si a sledovat přitom takovouhle hovadinu není vůbec špatnej nápad a že to určitě někdy v budoucnosti zoopakujeme. Nakonec jsem maníky asi v jedenáct vyhodil a celou jízdu zakončil sledováním Monty Python ... A co z toho vyplývá? Že k těm kaktusům musím dát nějakou špejli nebo se chudáci zohnou tak, až se zlomí. (Tak to sou oni, vidíte jak se zaklání a zaklání :)

Btw. Právě poslouchám album Make Up The Breakdown od Hot Hot Heat. Je naprosto skvělý, geniální a jedinečný. Naproti ti tomu jejich aktuální album Elevator je fakt suchý a o ničem. Chápu že v rámci nějaký retro kytarový palby nejde pořád vymýšlet nový a nový věci, ale tohle je vážně prázdný. A už vůbec nechápu, proč to má tak pozitivní recenzi na Freemusic ... Hmmm.

Jo a ještě tady jsou ty fotky z El Diabla.

Reiziger: mp3 týdne

2005-05-23T20:31:00.000+02:00

Wow, doufám, že za chvilku neskončím s klepetama na rukou, když tu tak odvážně rozjíždím sekci Mp3 týdne (možná by nebyla od věci otázka, jestli to taky třeba /při moji aktivitě/ nebude Mp3 měsíce :). Jako první jsem vybral skladbu Waitingday od belgických Reiziger, skladba vyšla na výtečným albu Our Kodo, který je u nás k sehnání třeba na Day After. Reiziger je kapela pro všechny fandy toho emocionálního rocku, co hráli Karate na první desce. Pokud to máš rád, Reiziger budeš milovat. Úsporné, ale geniální kytarové party doplňuje krásně šlapající rytmika (respekt) a vokál je jeden z nejúžasnějších jaké znám. Mezi ty patří i hlas Geoffa Fariny z Karate a když poslouchám Reiziger, mám pocit že si do Belgie odskočil natočit nějaký boční projekt. Skvělé, pro tuhle skladbu, desku a kapelu jsou všechny moje palce nahoře. Jen škoda, že se Reiziger už zřejmě navždy umlčeli :( ***** / *****

Stolen madame eleven

2005-05-23T19:27:00.000+02:00

Tak jsme si o víkendu vyrazili na koncert do nedaleké Hradce. Zastávku tam měla španělsko/německá emo violence mlátička Madame Germen, a to dokonce jedinou v celých Čechách. Nikdy mě to moc nebralo, ale vzhledem k tomu, že jako předkapela tam hrála Thema Eleven, moc jsem neváhal, bo mám jejich hudbu rád a živý koncerty jsou super. Sice hned od začátku byla znát absence třetí kytara, ubyl tomu tak ten typický drtivý nátlak, ale pořád to byl hučivý dark/emo nářez, což mě potěšilo. Nejdřív jsem poklepával hlavou na hitovky z alba Choose Your Beast, nakonec pak přišli dvě novinky. Jednu z nich už jsem znal z videa od Shamana, taková pomalejší skladbička s drtivým noisovým koncem, ta druhá byla zase naprosto geniální variací (podle mě, teda) na inteligentní metal hard core typu Converge. Nechyběli tomu samozřejmě metalovými pózičky typu "vazba, brum, obloukovej švih od bicích", který si podle mě M11 a -ht- celkem užívali, nemluvně o celkem solidním kanálu, kterej má -ht- v hrdle. Takže jsem byl vážně potěšenej ... **** / *****

Po menší, cirka tak 1/2 až 3/4 hodinový pauze, způsobený geniálním zvukařem, jehož hlavní činností (jak už jsem parkrát pochopil) je rozmotávání zauzlovanejch kabelů, se dostali na řadu Madame Germen. Zlehka se rozjeli a pak přišel šílenej nášup, v jejich drtivým a samozřejmě dost teperamentním španělským mixu se povalovali ty nejostřější hrany emo violence masírovaný crustovým bordelem. O mikrofón se dělila celá kapela, ale hlavní slovo měl zpěvák, kterej měl v krku sna dzabudovanou cirkulárku nebo co, každopádně jeho ječák na živo byl neskutečnej a taky celkem uši trýznící. Po asi šesti skladbách si publikum vyžádalo hodně velkej přídavek a pak hned další ... Mě to nebavilo tolik, jako početný moshující maníky, hlavně mě tam vadil ten neskutečnej ječák, třeba hlas toho vousatýho kytaristy byl mnohem zajímavější. Nicméně obdivuju to, že to ta kapela dokáže takhle třeba 3/4 hodiny drtit ??? Na to bych asi síly (a hlavně hlas) vážně neměl ... ** / *****

Jinak na začátku akce hrála kapela Stolen Lives. Viděl jsem jen poslední dva songy, takže nemůžu pořádně posoudit ... Snad někdy příště ... Jinak pár mých fotek z akce se snad co nevidět objeví na Czechcore.

BROOD ::: DE Chicago Rock

2005-05-17T17:03:00.000+02:00

Wow, tohle je moc sympatická kapela z německého Postdamu. BROOD. V Čechách už jsou celkem známí, protože k nám jezdí túrovat několikrát do roka, naposledy asi tak před dvěmi týdny. A v Německu zase hráli po boku našich Landmine Spring, Sunshine atd ... Jejich poslední deska se jmenuje Define Content a můžu ti ji doporučit, pokud máš rád ten Chicago / DC rock sound typu Shellac, Fugazi nebo záležitosti typu Pavement nebo Shipping News. Prostě technicky velice dobře zmáknutý rock na pomezí indies s hodně kovově znějícíma kytarama a rytmikou přesnou jak hodinky. V případě Brood si do toho přidej ještě úsporný, ale charismatický vokál a máš vyhráno. Ale nečekej nic rychlýho, žádný velký sypačky, tohle je rock ve středním tempu, ale má co nabídnout, zvlášť pokud chceš poslouchat. Některý kytarový pasáže jsou úchvatný, k tomu občas rytmika vyčaruje takovou tu kudrlinku kterou můžeš znát z první desky Karate. Brood jsem viděl i na živo a stálo to zato. Deska je sice trochu podmázlá občasným zvukem kláves, ale na živo je to syrový a nahlas ... Přemýšlej jsem o třech hvězdičkách, ale hodně poslechů mě nakonec nenachalo chladným : **** / *****

Mp3 jsou tady!

This is emo, my dear

2005-05-07T12:44:00.001+02:00

Nazdárek. Tak sem se dneska pustil do věci, o který jsem si sám pro sebe jen tak pořád žvanil. Vypálit svoji přítelkyni Ivetě nějakou kompilaci, plnou srdcervoucích emo klasik. Probral jsem se svým archívem a vybral ty největší srdcovky. Sice se při omezení na jedno CD nedostalo na všechny (třeba Portraits of Past či Amandu a Apollo Program ... :(, ale i tak si myslím, že je to povedený výběr ... Tracklist a štítek na cd přikládám. Určitě mě zajímá váš názor ... A ještě jedna technická poznámečka, tenhle blog píšu a prohlížím v prohlížeci Mozilla Firefox a zjistil jsem, že v Internet Exploru dochází k šílenýmu prznění velikosti písmem a tudíž i celýho "ksichtu" mojho bločku ... Bacha na to :)

01. Last Days of April – Angel Youth
02. Pop Uknown – Writing It Down For You
03. Desaparecidos – Man and Wife, The Latter
04. Analena – Arhythmetics
05. At The Drive – In – Napoleon Solo
06. Julia – Tongue Biting
07. 1000 Trawels of Jawaharlal – The End Never comes
08. Policy of 3 – Canyon
09. Rites of Spring – Deeper Than Inside
10. Raein – Parte 1 (from Lhasa split)
11. Raein – Parte 2 (from Lhasa split)
12. Ivich – Les Voix Du Silence
13. Funeral Diner – Welcome to my Book Collection
14. Thema Eleven – Rainy Day
15. Fugazi – Facet Squared
16. Tostaki – Wonderful
17. Logh – Thin Lines
18. Yaphet Kotto – Momentary Loss Of Breath
20. Cap´n Jazz – Little League

Jak voní topoly ??? (nevím to)

2005-05-03T10:54:00.000+02:00

Abych byl naprosto upřímný, nikdy jsem neměl (a zřejmě ani nebudu) dobré mínění o Pardubické hudební scéně. Kapel je tu minimum, něco jako "indie scéna" tu vpodstatě neexistuje, nemluvně o nějaké větší infromovanosti v těhle sférách (to asi postihuje jenom metropoli nebo co???!! čest výjimkám) ... To je na město Pardubice s cca. 100tisícovým zalidněním dost slabý skóre, ne? Naštěstí jsou tu tak asi tři-čtyři stálice (třeba Ready Kirken, no), co mě čas od času dokážou potěšit. Konkrétně mám na mysli Spiknutí! Na místní poměry vcelku legenda. Je to vlastně rock. Anebo big beat ... Momentálně tahle parta natočila mini-CD nazvané Vášeň. Jestli jsem to pochopil správně, není to vlastně ani nějaký ep, ale spíš promo, který by už třeba konečně mohlo zaujmout nějakého toho vydavatele. Vpád téhle kapely do mainstreamu by nebyl od věci. Ale to je jedno.

Co je charakteristický pro tuhle kapelu a co ji dokonale odlišuje od ostatních, jsou úžasný texty. Poetický. Krásný. Burác je v tomhle třída. Na koncertech jsem si vždycky myslel, že až někdy nahrajou Děkuju, zamiluju se do ni. Nakonec mě ale mnohem víc dostala Z mostu, uvodní věc z toho tří písňovýho počinu. Má totiž úúúúžasnej refrém: "Nic nevoní jako ty topoly, dost věcí už se stačilo zhroutit, většina zranění časem nějak přebolí, cesta je dlouhá a hodně se kroutí ..." V podstatě je to pop, pokud přihlídnu třeba k funky kytarám a tak, ale stojí za poslechnutí. Je tady!

CEX vs. The STREETS

2005-04-19T22:52:00.000+02:00

Začínám psát tenhle post a hned si říkám, že každému asi nebude dávat smysl ten titulek. Cex vs. The Streets. A co jako voe? Proč tyhle dvě jména v jednou článku? Inu protože pro mě jsou oba tihle chlapící nejzářnějšími příklady lo-fi hip hopu, new garage a songwriterské IDM. Jeden z nich (Cex) je samozřejmě ten lepší, ale i tak má jejich hudba spoustu společného - 1) Svéráznou hudební i textovou poetiku, 2) Neuvěřitelnou chytlavost a 3) Vznik někdě ve sklepním homemade studiu ...

CEX - Maryland Mansion

Deska CEXe, méně úchylného Aphexe Twina vznikla v jeho domáckém studiu, které vybudoval ve sklepení obstarožního domu své babičky (obstarožní) ... Co mě na jeho hudbě dostává, včetně vnitřní chytlavosti nahrávky, která vás do sebe vtáhne hned první skladbou Drive Off A Mountain, je její ohromná zvuková vrstvnatost. Cex při produkování svých skladeb využívá téměř všeho, co má po ruce, ale díkybohu to má hlavu i patu, skvělé se to poslouchá a baví mě to i díky dobře srozumitelným textům, které jsou občas vážně dokonalý (např. Stop Eating). Je ovšem docela překvapivý, kde tahle deska vyšla. Na JadeTree. Tohle je dost schyzofrenní label, na kterým vychází snad všechno - od prasáren jako Breather Resist, přes songwriterský projekt onlinedrawning k emo rock klasikám typu Cap´n Jazz či Texas Is The Reason. Jasně! Spojnicí je kvalita ... Tuhle desku doporučuju! Zvlášť jestli chcete, aby vás hudba i semotamo pobavila ... **** / *****

The STREETS - A Grand Don´t Come Free
The Streets je projekt jednoho anglickýho, sakra ukecanýho, vykalenýho a celkem ujetýho chlapíka. Jak se jmenuje? Nevzpomínám si. New garage, to je podle kritiků to, co na jeho muziku sedí nejvíc ... já samozřejmě dodám pop, funky, IDM, hip hop atd. atd. atd. No, vlastně hip hop snad ani moc né. Mike Skinner (už se mi vybavilo) si prostě recituje svoje texty, nic skočného ani natolik konkrétního, aby vám to připomělo MTV. Jeho hlas: Brit jak poleno. To se mi na tom líbí nejvíc a občas to z něj smrdí na sto honů. Problém je, že to jeho skládání má dva totální póly - někdy je to naprosto úžasný a jindy zase šíleně plochý případně nezábavný. Přesto - Blinded by The Lights je song jak brus a Streets projekt, ke kterýmu se zase někdy rád vrátím ... *** / *****

Konec zimní EMO VIOLENCE

2005-04-16T12:22:00.000+02:00

Teda, loňská zima, ačkoliv byla fakt hnusná, přihrála mi spousty a spousty skvělých objevů. Z toho mého oblíbeného emo ranku jmenujme alespoň tři jména, po kterých stojí za to se ohlédnout ...

1) Funeral Diner (viz. foto) - tohle je kapela z ex Portrait of Past. Funeral Diner hrají chaotické emo, možná o něco vyměklejší než POP, ale rozhodně mnohem melodičtější, což je super. FD vznikli v roce 1998 a májí za sebou mj. už cca. 18 releasů, včetně šílenýho množství splitů (často s kapela, který jim nesahají ani po kotníky) a odehraných koncertů (v Evropě už snad úplně všude - výjma Čech, no). Z týhle ohromný kupy materiálů vřele doporučuji jejich split se Saddest Landscape - Rites of Spring Tribute, kde mají FD geniální cover od ROF Deeper Than Inside Hire, naopak např. na splitu se Starcaise mají zase cover od POP. Každopádně, poklud máte rádi melodický emo hard core s mírně uřvaným vokálem, je hudba FD přímo pro vás. Něco k poslechu je zde.

2) Raein - hudba Raein je podle mě velkou měrou ovlivněná právě tím surovým, ale melodickým emo hardcorem stylu Portrait of Past. Úžasně melodické linky se protínají s vypjatým zpěvem, do toho velmi chaotické bicí a bordelová druhá kytara ... Krása. Jinak Raein jsou z Itálie, v létě se chystají na výlet do zbytku Evropy a Japonska (poboku Lhasa) a v roce 2004 vydali split s Funeral Diner, což bylo moje první setkaní s těmito kapelami. MP3: tři :), dva, jedna ...

3) Da'itro - tihle jsou naopak z Francie. Vydali split s Raein, v létě si zahrají na německém SummerSalm Festu poboku Funeral Diner a ze všech zde zmíněných jsou Daitro rozhodně nejjemněšjí. Často solí zajímavé melodie, jindy si prorážejí cestu chaotickým emo violence bordelem a semotamo hrají uspávací pasáže s recitovanými texty a lá YAGE. Každopádně jsou to chlapíci dobří, se zmáklým materiálem a jsem celkem zvědavý, jak se budou vyvíjet, protože jsou i ze všech nejmladší ... Jejich desku Des Cendes, Je Me Consume doporučuju všemi deseti. MP3 : jedna, dva, tři, čtyři

Songs: Ohia ::: zlatý sedmipalce :::

2005-04-09T14:56:00.000+02:00

Songs: Ohia je solový projekt chlapíka jménem Jason Molina. V pubertě prý hrálval na basu v několika metalových kapelách, ale jeho sólová dráha je ryze lo-fi záležitost. Molina se svými songy alias Songs: Ohia debutoval sedmipalcem One Pronucations of Glory na lebelu Secretly Canadian, který i u nás díky AM 180 dobře známe :) Jeho žánrové zaměření se dá dobře zaškatulkovat mezi indie-folkem, alt. country, lo-fi. Prostě písničkář jak brus, že jo? Songs: Ohia má moc hezký stránky zde. Tam si můžete prohlídnout jeho diskografii, ze který se mi malinko motá hlava (mraky sedmipalců, ep, i velkej desek), nebo zjistit, že se svým novým projektem Magnolia Electric je momentálně na turné. O prázdninách dokonce přijede i do Evropy, projede kus Německa, ale Čechám se vyhne. Nečekané ...

One Pronucations of Glory 7" Ranná Molinova tvorba. Dvě songy. Zvuková kvalita je typická pro lo-fi, šum a praskot. Hudebně to hodně smrdí 60. lety, asi jako kdyby Jimmy Hendrix hrál sólo songy od The Doors. Posloucháte to a hned se vidíte někde oválený od bláta u ohně v květovaný košily. I Molinův vokál tady má tu tipickou příchuť oněch let. Časově trošku mimo, ovšem na debut to není vůbec zlý ** 1/2 / *****

Glen Hansard Split 7" Split s frontmanem kouzelné kytarovky Frames. Snad to nevyzní nějak kriticky, ale silově to není tak úplně vyrovnané a tak se o fous vítězem stává právě Hansardova strana. Hansard je přeci jen o něco vyhranější, navíc v něm tkví pořádný kus hitmakera. V A Caution To The Birds se dočkáte čistých a jednoduchých, přesto krásných kytarových melodií, Hansardova hlubokého, ale podmanivého irského hlasu i kvalitní produkce nahrávky se samply a malinko patetickou orchestrací. Zato Molina na své straně v songu Fade Street přichází jen se španělkou a minimalistickým textem a v závěru písně vám krásně ukoléba svým podmanivým knučivým vokálem. Je to krásný, ale kdyby Molina výjímečně vsadil na lepší zvukovou kvalitu, bylo by to mnohem lepší ... **** / *****

Scout Niblett Split 7" Split se stájovým kolegou, indie-rockovou kapelou Scout Niblett, která tady má geniální song Miss My Lion, s úžasným a křehkým dívčím vokálem a rozvrzanou kytarou přesně v duchu starých shoegazerovských kapel typu My Bloody Valentine či Ride. Ze začátku si kytarka jen tak vybrnkává svoji melodie a v závěru se pak rozjede hypnotická distortion jízda s čím dál více naléhavějším vokálem. Parádní. Molina tu má jednu ze svých nejlepších věcí, skladbu Lioness, kterou nazpíval společně s Jennie Benford a jejich souhra zní jako společné věci Lou Reeda a Nico z Velvet Underground. Krásné, emotivní, úžasné a mám z toho srdce až někde v žaludku ... "It´s fot me the eventual truth, it´s that look to the lioness for her man across the nil, and you can´t get her fast enought, i will swim to you" ***** / *****

Pavilon M2 ::: Safety About Your Glass Face ::::

2005-04-07T17:30:00.000+02:00

Tak tu konečně máme očekávanou desku Pavilon M2. Po vydání svého d.i.y. EP Aquarius a odehrání dobré sedmdesátky koncertů po všech koutech Čech se chlapíci zašili ve studiu JáMOR a s aktuálním materiálem se upíchli v táborském labele Freedimension, kam profilově krásně zapadají. Abych se přiznal, když se na webové kompilaci magazínu Rock & Pop Palba objevila jejich skladba Desperate Legacy, měl jsem trošku obavy, protože na živo dokonalá věc mi z přespříliš čisté nahrávky už tolik neseděla. Naštěstí všechny strachy byly marné. O téhle desce totiž v zásadě platí minimálně tyhle dvě věci: 1) Není to nic na první poslech (a koneckonců, ani na druhý, třetí, čtvrtý, v podstatě s každým dalším totiž rozkrýváte komplexnost náhrávky a nacházíte nové věci) a za 2) Jen těžko se dá tohle album reprezentovat jednou "vyjmutou" skladbou - jak jsem napsal výše, je to komplexní nahrávka, která nejlépe drží přisobě!

Narozdíl od EP tu místy ubylo na bordelovém zvuku i vnitřní agresivitě písniček (Human´s Defect považuju za vůbec nejdestruktivnější věc v rámci českého indie rocku, fakt!!!), často tu narazíte i na lehounké balady typu Safety about your glass face, Surely power či Saphire, které jsou střižené v takovém tom OK Computer/Radiohead stylu, ale samozřejmě nechybí ani pro Pavilon typické depresivní nářezy, které vás s radostí zaženou do kouta a pořádně profackují, nemluvně o Karpishové byzvýchodném kytarovém běsnění. Třeba z takové From exhausted ministration se mi motá hlava a brní ruce stejně, jako když dojíždím Aquarius, takže se dá říct, že fandové předchozí nahrávky rozhodně nebudou zklamaní. A řekl bych, že ani kdokoliv jiný, kdo dá tomuhle vyvoněnému digipacku šanci. Pavilon M2 jsou kytary, písničky, noise. Rád bych vám jejich muziku sáhodlouze přirovnával k tomu a tomu, ale protože si sem téměř jistý, že jednou příjdou doby, kdy kritici jako hodnotící měřítko budou používat právě tohle jméno, neudělám to :) Tohle je dospělá a dotažená nahrávka, tudíž = ***** / *****

Mp3: jedna, druhá, třetí a čtvrtá

P.S. Fotku nahoře jsem pořídil na druhém pražském koncertu PM2 (z klubu Pancor).

Nikdy jsem neposlouchal Black Sabbath, no!

2005-04-03T14:14:00.000+02:00

Wollongong / GNU - 25.3. - Dvůr Králové

Wollongong jsou prej Black Sabbath a GNU zase nějaký ikony, asi teda prej. Ve Dvoře Králové mě ovšem absolutně nepřesvědčily. Což teda byla zčásti příčina naprosto otřesnýho zvuku, pod kterým byla asi čtřičtvrtě setu Wollongong zazděná Toddova kytara. Z beden se valil šum a pískot a ty "na dřeň ohoblovaný kytarový riffy" tam v tom nebyly moc slyšet, což mě po total SRR PR masírce nový desky Wollongong trochu zklamalo, ale zvukaři sou dobytci, tak co, no? Navíc sledovat kapelu rostroušenou po strašně velkým pódiu (Klub Barakuda) mě šíleně unavovalo a malinko mě nakopli až poslední čtyři věci, což byly už ty největší klasiky, co mají Wollongong v archívu. Vzhledem k tomu že jsem Wollongong už zažil ve zvukově i prostorově přívětivějších podmínkách (kde to byly xkrát lepší), dávám lehce průměrný **1/2 / *****

Na šíleným zvuku pohořeli i GNU. Jejich desky jsou podle mě postavený především na perfektním zvuku, což nebyl zrovna případ tohodle koncertu. Všechno do sebe tak nějak divně splývalo a díky tomu jsem měl zvláštní pocit, že kluci furt hrajou dokola jednu skladbu. Napadá mě, proč to vlastně někdo vůbec zvučil? Jejich monstrózní aparát by to stejně utáhnul sám a možná by tomu bylo i rozumět. Zpětně se teď zamýšlím na scénkou, kdy se ke mě přihnul -ht- a do ucha mi uprostřed toho totálního marastu říkal něco o perfektním zvuku. Dva extrémy. * 1/2 / *****

K.B. na obálce Reflexu

2005-03-25T11:52:00.000+01:00

Asi většina z vás, co denně chodíte kolem trafik a jiných obchodů, si toho všimla. Karel Buriánek je (teda byl) na obálce Reflexu. Překvapivě jsem z toho měl radost, konečně se mi naskytla možnost přečíst s ním kloudný rozhovor. A navíc ho dělal Honza Dědek, chlapík, který rozhovory dělat umí! Zvládá totiž pokládat otázky, tudíž ptát se a nechlubit se všemožně sesbíranými raritními fakty a očekávat jak na to dotazovaný zareaguje. Samozřejmě jsem se nespálil, rozhovor stál fakt za to a vpodstatě jsem se z něj dozvěděl spoustu zajímavých věcí z historie Sunshine a nejen přežvíkané press informace, které zahltily všechen tisk od Blesku po Cosmopolitan. Článek je online přímo ZDE!

Kafe a cigára ... hlavně cigára !

2005-03-23T21:15:00.000+01:00

Jim Jarmusch! Když by se mě někdo zeptal na mé oblibené režiséry, asi by mezi ostatními jeho jméno chybělo. Těžko říct proč, zvlášť když jeho filmy mám tak rád? Hlavně Mrtvého muže (1995), na kterého se dá dívat třeba tisíckrát v kuse a vždycky vás pohltí jeho hypnotická atmosféra, stejně tak mám rád i Mimo zákon (1986) nebo Tajupný vlak (1987). A nedávno jsem si svoje "jarmuschovské vzdělání" doplnil o jeho poslední snímek nazvaný Kafe a cigára (2003). Je to série povídek, kterými se shodně protínájí dva prvky a to právě to kafe (výjimečně čaj) a cigára, nad kterými se sejdou povětšinou dvě postavy, podebatují a dojdou nebo nedojdou k nějaké pointě, která by z jejich rozhovoru měla vyplynout. Vzhledem k tomu, že se jedná o povídkový film, je hodnocení vždycky tak trochu na hraně. Asi z osmi povídek jsou tu čtyři, které se mi skutečně líbí a pak zbytek, který pochopitelně není tak skvělý a místy celkem prázdný (třeba segment, ve kterém zastydlý čísník stále nabízí kávu sexy zákaznici, která si listuje časopisem a zbraních), což ve výsledku dělá z Kafe a cigár průměrný film, nicméně vám ho musím doporučit, protože i ty čtyři nebo kolik povídek, stojí skutečně za to a příznivci těhle "oficiálních drog" se u něj navíc v několika místech slušně pobaví. Vlastně patřím mezi ně! Perverzně si vychutnávám každou cigaretku (i když jich teda zas až tak moc není, no :), střídám jednu značku za druhou a vůbec se v přítomnosti téhle krabičky cítím celkem dobře (takže s tím asi v nejbližší době nepřestanu, ale prý to způsobuje stárnutí kůže, tak nevím ...). Takže dávám celkově za *** a jdu na balkón nepřekonat svoji chuť zapálit si :)

P.S. Na Slovensku má snímek premiéru až v září tohodle roku. Skoro tři roky od vzniku snímku. Divný!!!

Policy of 3 z dřevní doby

2005-03-23T20:40:00.001+01:00

Policy of 3! Jejich velký debut Dead Dog Summer patří do té škatulky, které Míra Pátý říká živelný emo hardcore. S následujícím sedmipalcem American Woodworking přišlo sklidnění, přesun do jiných vod. Spousta pomalých pasáží jako od Slint či Karate a s nimi i hypnotická atmosféra s naléhavým, ale tak trochu recitálním vokálem. Byl to víc indie rock :) Nicméně jedna věc se nezměnila a to fakt, že Policy of 3 tvořili v době, kdy vznikala hudba, která byla opravdová a skutečně se jí podařilo zanechat šrámy na vašem srdci. Bez zástěrky nějakého trendu, který je, zdá se, dneska pro kapely mnohem důležitější než emoce, které může jejich hudba obsáhnout. Těžko bych hledal jen pár takových spolků na současné scéně, ale hned bych mohl vyjmenovat spoustu kapel, kteří takhle tvořili někdy před 10-15 lety, kdy vznikaly prazáklady indie rockové scény ... Vlastně jsem ani nechtěl moc psát o Policy of 3, jen jsem poslouchal jejich American Woodworking a přišlo mi líto, že už podobnou hudbu skoro nikdo nedělá. Policy of 3 se stejně jako většina kapel té doby (z mých nej. třeba Julia, Slint, Maxmillian Colby, Portraits of Past ...) rozpadly, ale naštětsí ne úplně doprázna, neboť věština kapely se znovu sešla ve 400 Years a basák odešl k Rambo, což je ale trochu z jiného soudku. Nedávno jim na Ebullition vyšla diskografie. Neslyšel jsem ji, ale protože mám 2 ze 3 desek, které vydali, hvězdičkové hodnocení přikládám :)

Dead Dog Summer *** / *****
American Woodworking ***** / *****

Cheval de Frise : avantgardní psychedelie

2005-03-08T16:58:00.000+01:00

Cheval de Frise. Tahle kapela by měla českému publiku už něco málo říkat, především díky svému napojení na Minority Records či několika málo koncerty, které u nás odehrála, např. na festivalu Alternativa 2000. Cheval de Frise hrají ve složení akustická kytara (hnaná přes efekty a klasický aparát) a bicí. Jejich hudba se dá nejlépe popsat jako avantgardní psychedelie, tvořená z různých meledických i nemelodických ploch, které občas znějí jako improvizace a vůbec je to tak propletené, že se obča divím, že si kytarista Thomas Bonvalet a bubeník Vincent Beysselance dokáží svoje linky zapamatovat. Vůbec, tuhle partičku moc rád někdy viděl na živo a snad nějaké jejich další vystoupení v Čechách nepropásnu. Koneckonců, Minority Records by 15. března měl vydat jejich další desku La lame du Mat, kterou produkoval Jay Pellici z 31 Knots (hráli nedávno před Q and Not U na 007). Deska, kterou od Cheval mám a kvůli které tohle píšu, se jmenuje Fresques sur les parois secrètes du cråne a rozhodně ji doporučuji všem, co si smlsnou na abstraktní hudbě, která dá velký prostor vaší představivosti. Hudba se nese v duchu lehce ujetého snu, ze kterého vás občas vyžene dynamičtější pasáš pohybující se v slowcore vodách. Úvodní mp3 z tohoto alba si můžete stáhnout zde.

**** / *****

Yaphet Kotto : starej hardcore z Ebullition

2005-03-04T19:06:00.000+01:00

Yaphet Kotto! Pod tímhle jménem se možná některým vybaví herec, který byl sežrán ve Vetřelci a později se zhostil několika rolí záporných afro-američanů. To by bylo samozřejmě správně, tudíž za bod, jenže já vám ho nedám! Dostane ho -ht- a pár dalších, kterým se bezmyšlenkovitě vybavila stejnojmená hardcore kapela, vydávající na legendráním labelu Ebullition a ve které hraje minimálně jeden afro-američan. A to je to, o čem chci mluvit! Yaphet Kotto patří mezi pár prvních emocionálních hardcorů, který jsem společně s Tostaki, Themou Eleven a Julii kdy slyšel. Konkrétně mám na mysli jejich desku Syncopated Synthetic Laments For Love, která mi do srdce zařízla ohranou strunu a nechala ji tam navždycky rezivět. Ano! Yaphet Kotto se nedá jednoduše zaškatulkovat jako EMO! Je to emocionální hardcore a s tím nic nenaděláte. Někdy je to tak neskutečný nářez až máte pocit, že víc už to nejde a pak příjde sklidnění, melodie, která vás odpálí na místa, o kterých ani nemáte páru že existují a vaše matka by v životě neřekla, že parta takhle potetovanejch chlapíků TOHLE umí zahrát. A do toho si dejte melodický a bláznivě naléhavý zpěv, jako kdybyste padali z ohromný výšky a naposledy v životě křičeli. Nemluvně o kytarách, který si vás svojí elegantní hrubostí a melodičností omotají kolem prstu a už nikdy je nevyženet z hlavy ... Yaphet Kotto je kapela, která si navždy získala moji duši, srdce a uši, samozřejmě !!!!

***** / *****

Desaparecidos - emo od Bright Eyes

2005-03-01T21:08:00.000+01:00

Abych kápnul božskou, už dlouho jsem se klepal vám něco napsat o téhle partičce. Jmenují se Desaparecidos a hrají šíleně energetický emo/rock s dravostí poslední desky At The Drive-In a nářezovým zvukem dřevních indie kapel. Jejich frontmanem je Conor Oberst, což je populární songwriter a možná ho znáte pod jménem Bright Eyes, cemuž bych se nedivil, protože v očích a uších americké emo mládeže je to skutečná ikona (já mám ovšem radši Death Cab For Cutie, aby bylo jasno!!!!). V Desaparecidos však Oberst přejel na trošku jinou kolej, vyměnil akustiku a ukňouraný vokálek za zboostrované kytary a údávený emo zpěv, který mě řeže do srdce v káždé sloce i refrému. Tohle se mu zkrátka povedlo a výsledkem je deska Read Music Speak Spanish, na které najdete 12 skladeb, z nichž v podstatě každá je potencionální hit, který vás zničí a zvlášť pokud máte rádi kapely z Deep Elm typu Apleseed Cast, Desert City Soundtrack, Clair De Lune, ale i třeba mrtvolky Dinosaur Jr. nebo kanaďany Issue Sixteen ... A dost, přirovnávat bych tu mohl do nekonečna, takže to vybalím hned! Desaparecidos nejsou nijak zvlášť originální, ale jejich hudba je zatraceně energetická a písničky to jsou taky moc dobrý. Takže : 4*/*****

Jo, a tady jsou mp3, skladba The Happiest Place on Earth a Man and White, The Letter . Desaparecidos vycházejí na labelu Saddle Creek.

33333333333333333333

2005-03-01T20:29:00.000+01:00

Dneska jsem se mrknul na blog a koukám že na počítadle návstěvnosti se krásně skví číslíčko 333. Budu mít příště to štěstí a otevřu si blog až tam bude 666, 1985 anebo třeba 33333333333333333333 ??? :) Ale tohle není moc podstatný, alespoň pro mě ne - teď!!! Protože teď už zoufale toužím po jaru a teple! Zima je skvělá, sníh a tak, to je fakt parádní, ale já už se chci vracet pozdě večer domů z jarních toulek městem a vonět a dejchat ten zvláštní jarní vzduch, co vás jednoho rána, když poprvé příjde jaro, kopne do nosu, když výjdete vstříc škole nebo práci, nebo něčemu podobně důležitýmu, což myslím vážně, protože konkrétně škola a práce jsou vážně moc důležitý a nikdo z nás se přece nechce bezcílně flákat a omýlat si v puse punkáčskou hlášku "No Future, voe!!!", to přece nemá žádnou budoucnost !!!

Zákon schválnosti ... grrrrrrrrr

2005-02-23T18:51:00.000+01:00

Taky to znáte? Na jednu věc, která se vám povede a udělá vám radost, připadnou minimálně dvě věci, který vám ji dokonale zkazej!!!! Úplně nejjednodušší (zajímavý slovo co?!) příklad je škola, ale oni se tyhle věci umějí celkem dobře kombinovat, takže je v podstatě úplně jedno kde úspějete a naopak. Prostě to musíte nějak vyvážit a nesnažte se mi vyvrátit, že to tak není ... grrrrrrr!!!!!

NP: Fall Out Boy* - Love Will Tear Us Apart (Joy Division Acoustic Cover) ****/*****

*Jinak tahle kapela hraje takovej ten MTV pop/punk a není to fakt nic moc. Tenhle cover pochází z jejich pravděpodobně jediný dobrý desky nazvaný My Heart Will Always Be B-Side of Tongue, což je spíš takový akustický EP a ty věci na něm jsou dokonalej popík!!! (To už ale neplatí o velkejch deskách)!

Moje filmy roku 2004

2005-02-17T23:15:00.000+01:00

:::Miluj mě, prosím /Wicker Park:::
Nevím jak bude znít tahle věta, ale kdyby Shakespeare žil a psal dneska, Miluj mě, prosím by bylo jeho dílo. Matthew (Josh Harnett) se chystá na pracovní let do Japonska. Je zaměstnáný u bratra svojí přítelkyně Rebeccy (Jessica Paré), ale jejich vztah je hned na první pohled pěkně povrchní. Před odletem se společně setkávají v restauraci a když si Matthew odskočí na toaletu, z vedlejší telefonní místnosti zaslechne hlas, který kdysi dávno miloval a ztratil. A tak místo aby odletěl, vydává se znovu najít Lisu (Diane Kruger) - svoji dávnou lásku ... OK, zní to asi dost jednoduše, co? Ale rozhodně to tak nevypadá ... Už jste někdy křičeli brekem do polštáře a mysleli si, že čím více hlasití při tom budete, tím dřív se před vámi objeví to, po čem tak toužíte? Pokud ano, tak asi přibližně takovýhle pocit budete mít z tohodle filmu. Ze vnitřt vás to bude hřát a rozežírat zároveň a buďte si jisti, že jestli to nakonec nedopadne a vy se neujistíte v tom, že láska je všechno co potřebujete, šáhnete hned za rohem kina po střepu. Přičtěte si k tomu ještě hromadu působivých záběrů, skvělé postavy a výtečný soundtrack s Death Cab For Cutie, Postal Service, Múm, Mates of States či Mogwai. Wicker Park je snímek, za který dám ruku do ohně a zároveň moje srdeční záležitost ...

::::Na dotek / Closer:::
Closer patří do skupiny snímku, po jejichž shlédnutí si vždycky uvědomíte kdo a co je pro vás nejdůležitější a začně vás hryzat svědomí, když vám dojde, že jste na to už malinko zapoměly ... Je to láska? Možná. Jsem ještě hodně mladej na to, abych si mohl myslet, že to je láska? Možná. Režisér Mike Nichols je stárnoucí veterán. Někdy před čtyřiceti lety natočil Absolventa s Dustinem Hoffmanem a mezitím řadu zapomenutelných blábolů. Closer je však jeho vrcholným dílem. V podstatě minimalisticky obsazený příběh vypráví o čtyřech odlišných lidech a jejich vztazích. Alice je bývalá striptérka a Dan je autorem nekrologů, brzy bude ale slavným a namyšleným spisovatelem - hned po té, co ho k napsání jeho debutu inspiruje Alice. Anna je fotografka a s Dan ji potká při pořizování portrétu na jeho knihu. Zamiluje se do ní, ale nevědomky ji seznámý se sympatickým doktorem Larrym ... A měsíce, která zásadně propletou osudy těchto čtyřech lidí, plynou! Closer je stejně upřímný, jako rána do ledvin ve rvačce, při které je vám jasné, že ten druhý vám chce pořádně namlátit. Můžete tohle někdy být vy (anebo už jste)? A je neupřímnost zeď před vaší volností?

Neunáhlit se a bacha na Goro!

2005-02-11T11:40:00.000+01:00

V poslední době se mi párkrát stalo, že jsem se unáhlil ve svých názorech (pár lidí si asi všimlo) a díky komusi, kdo mě na to upozornil a otevřel mi oči. Je skutečně jednoduché soudit něco jenom jednosraným pohledem, ale příště se budu muset snažit na sposutu věcí dívat z více stran ... Tak toliko asi k tomu, a těm, kteří si toho "unáhlení" všimli a dotklo se jich to, sorry. Vážně!

A teď už trochu jinam, k hudbě. Asi před půl rokem jsem v Pardubicích dělal koncert kapele Goro, dostali mě, slovo dalo slovo (to je ale frázička, hihi) a na tenhle únor jsme dohodli několik společných koncertů. Goro včera hráli opět u nás v Pardubicích, a jejich vystoupení byla total show, indie rock, noise a vůbec jsou to r´n´r hvězdy jak má být (i když by ste do nich na první pohled asi neřekli). Po koncertě s nimi padla menší prasácká "jam session" a dneska spolu hrajeme v Přelouči, na což se moc těším. Jinak Goro mají na kontě jedno 4písňové EP z loňského roku, natočené "na koleni" (má to parádní noisy DIY zvuk:) a dvě mp3 si můžete stáhnout tady a tady. A pokud v jejich názvu nacházíte jisté spojitosti s animovaným psíkem z japonského seriálu ... máte pravdu.

Tady seznam našich společných koncertů (tzn. Lilac + Goro) :
11.2. Přelouč - Cosa Nostra / w Waif
24.2. Praha - Cross / w Kombucha, Pavilon M2
26.2. Čerčany - Fara

Moonshower & Razorblades

2005-02-08T10:54:00.000+01:00

Může si hudební kritik, kapacita mýho ražení dovolit nevyjádřit se k nové desce "těch světově nejznámějších českých rockerů" Sunshine? Ne, tohle Vám přece nemůžu udělat, že jo? No abych Vás nedržoval příliš dlouho a vy jste mohli kliknout na ikonku "Next Blog" a věnovat se existencionálním úváham o filipínských indiánech od jednoho hispanského studenta (zde), budu stručný: Ta deska je zase o krok zpátky a tak přibližně čtyřikrát slabší než samotný koncert, který je ještě celkem OK záležitost. Jediná a vůbec nejlepší dostávačka na desce je Victoria´s Secret Blackmail. Spolehlivě mě chytla na koncertě a už jsem si hodněkrát za sebou pustil i na nahrávce, ale to mohli kluci klidně vydat sedmipalec a natočit to u Ondry Ježka, protože zbytek desky zní přibližně asi jako kdyby Guns´n´Roses přestali při nahrávání myslet prdelí a natočili celkem dobrou desku. Takže nic extra a dávám tak 6/10 * ...

P.S. A závěrem posílám jedno velké FUCK OFF pozérským úchylům, kteří se o Sunshine dozvěděli před čtvrt rokem v kulturní příloze Blesku a teď si připadají strašně cool, když poslouchají tak hustou kapelu. Je tady spoustu stejně dobrých kapel, tak se rozhlídněte. Tohle není závist, ale jen mě vytáčí, když někdo zná jen to co mu někdo strčí až pod nos ...

Love Lowitt

2005-02-08T10:35:00.000+01:00

Ok, o hodině výpočetní technologie už jsem se tu jednou zmiňoval ... Je to vážně nuda a teď si ji spestřuju poslechem náhravek, které v průběhu let vyšly na skvělým labelu Lowitt Records. Jenom z těch nejzásadnějších kapel se sluší zmínit Maximillian Colby, Four Hundred Years nebo Engine Down. Lowitt má svoje parádní stránky tady a je to fakt site se vším všudy a přesně takhle krásně bych si představoval v podstatě každý web nějakého labelu (tak to abych si máknul, co?). Spousta informací o všech interpretech, kteří se na Lowitt objevily, mraky fotek a hlavně spoustu hudby a filmečků. Mrkněte se do sekce media a všechno si projděte, pokud tenhle label neznáte, určitě objevíte hodně zajímavý a skvělý muziky ...

Alfaro Vive, Mexican Lover ...

2005-02-01T15:09:00.000+01:00

Nedávno se v Hradci Králové vyklubala zajímavá kapelka. Jmenuje se Mexican Lovers a není ani tak unikátní tím, že je fakt dobrá, ale spíš tím, že to je asi první stoner rock nářez, který tady v Čechách kdo valil/í ... což je na jednu stranu moc fajn a na druhou stranu docela smutný, že tady tak pořád nějak stojíme zabržděný na stejným místě a když už se něco podaří, tak se to podaří lidem, od kterých byse to dalo víceméně očekávat. Lovers je totiž spolek, ve kterém v rytmické sekci najdete Přemka z Karl Marx a Gregora z Opravněnýho kašle (KO...sbohem, poslední koncert byl fakt geniální), kytary zase drtí Honza a Jirka z Tostaki. Tostaki už jsou taky mrtvý ...

Tostaki byli první hc/emo kapelou, jakou jsem kdy viděl a skoro i slyšel (úplně první hc nahrávka byla skladba The Cogs od Themy 11). Tehdy mě napadlo, že hard-core jako slovní spojení i škatulka je v podstatě hodně blbý a trochu hrubý označení a vlastně se tváří jinak, naž skutečně zní a ty dvě slova nikdy nedokážou obsáhnout všechno, co v sobě hudba Tostaki (a dalších kapel) měla. Na to je to moc jednoduchý.

Od té doby se mi podstatně změnil život /ale emo šatník a sbírky vlastních básní jsem měl odjakživa, uf :)/. Vydal jsem první emo/hc nahrávku (Boxing Elena - Round One, ale v podstatě to je indie rock, sakra, kořeny se ve vás nikdy nezapřou), kterou si skoro nikdy nekoupil, dal do kupy vlastní zin (Point, druhý číslo už je na cestě), uspořádal nějaký ty koncerty a hlavně sem potkal fakt spoustu skvělých lidí, což považuju za vůbec to nejlepší, co mě mohlo potkat. Příjde vám to jako klišé? Jasně, hard-core! Tak co chcete?

Jo a ještě jsem zapomněl zmínit, že jsem si pak taky krátce potom koupil kytaru ...

Pár mých foteček z koncertu Mexican Lovers najdete zde.

Elektronika? Smůla !!!!

2005-01-31T23:06:00.000+01:00

Ty voe! Nic mě v posledních dnech neštve víc, než moje fatální smůla na cokoliv, co nějak souvisí s elektronikou. Jakmile s něčím takovým příjdu do styku, je téměř na 100% jasný, že to za a) nebude fungovat, za b) se to v průběhu fungování posere a nebo za c) nepochopím jak to fungujeme a tím to poseru.

Tohle je jen takovej trapnej souhrn za posledních pár dní:
1) Nová zvukovka, tejden jsem se ji pokoušel na instalovat a říkal si, že jsem fakt totální hovado, když mi to nejde, ale nakonec jsem k ní dostal špatný instalačky
2) Novej mikrofón - nikde mi zatím nefunguje, takže to zkusím reklamovat, ale dost pochybuju ...
3) Nechal jsem si vyměnit samici na kytaře - jenže mi ji blbě napólovali a já asi půl hodiny přemýšlel, proč to tak vazbí a bručí ...
4) Domněle jsem si stahoval filmeček Cocktail s Tome Cruisem z roku 1988, namísto toho jsem ale stáhnul lesbický porno, který se ještě ke všemu jmenuje 100% Jenna, takže fakt nechápu tu záměnu. Normálně by mě to snad i potěšilo, chápete, lesbičky, chychýýý, ale v souvislosti s tímhle vším mě to dorazilo ...

A vrcholem týdne se stal unikátní zvukař, který na sobotní akci v Hradci Králové asi tři hodiny rozmotával zauzlovaný kabely a basový kombo za 150.000 $ zvučil přehozeným "tesla mikrákem" (ale aspoň fungoval), aby ho pak nechal asi půlku vystoupení Broskvina Satniku krutě vazbit. Noise forever! A určitě si stáhěnet skladby Have U Ever Though? a Listen & Speak od Boxing Elena. Hou ...

A ještě song týdne: Fugazi - Faced squared (album In On The Killer Taker) a riff co nastoupí někde v 54 sekundě a až budu mít pořádnou emo/hc kapelu, tak ho hned vykradu !!!!! :)
A ještě skladba ledna: Elliot Smith - No Name #3 (album Roman Candle)

Go, EMO, Go ... !!!

2005-01-25T10:26:00.000+01:00

Tak jsem dneska narazil na podivně tenkou hranici, která stojí mezi (jakože) přátelstvím a jeho koncem. A je vtipný, na jakých banalitách můžou celkem dobré vztahy pohořet - stačí se na někoho naštvat nebo třeba použít špatnej tón .... Ale když si zase zpětně zrekapituluju kolik času jsem tímhle vztahem ztratil, tak to není nic extra a můžu si aspoň říkat, že už s tím ten čas dál ztracet nebudu, což je taky pozitivní pohled do budoucnosti. To abyste si nemysleli, že jsem třeba smutnej, hihi, to totiž vůbec, protože jsem právě celkem šťatsnej z jedný věci, která už skoro hejbe prstama u nohou a za chvilku bude i dejchat a sama za sebe mluvit: jmenuje se Emoile Durkheim. Co to je, všichni už brzo zjistíte a s těmi co vědí, to doufám pořádně rozjedeme!!!

Právě sedím v učebně a hodině výpočetní techniky, což je asi nejmíň zábavná hodina ve škole (graf c z tabule, přepracujeme do sloupce 6 a řádku 8 ... grrrrrrr ...) a zpestřuji si to poslechem Yage a The City of Caterpillar (střídavě). Jedná se o naprosto epochální kapely v total ebullition styl a aby ste věděli zač je toho loket, našel jsem vám pár mp3. Takže = Yage: tady, zde, tutaj, onde a here. The City of Caterpillar: tuná. Určitě si to stáhněte a užijte si to. A pak si sežeňte nějakou jejich komplet desku. Holt nad EMO není, že jo ? :)

Barbie, Peter a jeho fotky ...

2005-01-20T22:38:00.000+01:00

Podle ABC News je blogger člověk roku - všeobecně. Takže i já jsem člověk roku. Zároveň jsem ale taky Barbie. Alespoň ode dneška, začali mi tak říkat prváci. A to jsem na sobě měl jenom tohle!

Nepamatuju se, že bych si já jako prvák dělal takovouhle prdel ze čtvrťáka. I když mám možná jenom děravou pamět. Každopádně to jsou zmetci a určitě si to s nimi v co nejkratší době vyjasním :) (ale předtím si samozřejmě vezmu něco hodně epésního, abych zaujal). No, ale mezítím co jsem přemýšlel, jestli by nebylo lepší být spíš (třeba) Ken (i když Barbíňák je taky skvělej nick, asi takhle začnu přispívat na czechcore.cz) jsem narazil na tyhle stránky . Pokud se obáváte, jaké porno se za tímhle linkem skrývá, tak bacha. Jsou to umělecké stránky Petera Nagyho. Nagy, pokud se dobře pamatuju je celkem tragický muzikant, který se líbí možná vaší mámě, ale díkybohu se touhle stránkou jeho osobnosti nebudeme zabívat. Nagy je totiž taky i fotograf. Dokonce nafotil i nějakou kolekci pro Playboy a všemožně svá dílka vystavuje. Některé jeho fotky nejsou nic moc extra, dokonce občas zavánějí i tím odporným saudkovským kýčem - ovšem omrkněte sekci Art Nudes. Ta stojí za to. Něco v tom klukovi bude, ne? Tahle je moje oblíbená ... Jo, Nagy byl taky jednou v Noci s Andělem, s ním tam byl i Saudek a měl na něj celkem perverzní hlášky, už si přesně nepamatuju co, ale něco v tom smyslu, že je to roztomilej a krásnej kluk, od Saudka to bylo fakt hustý...

Statistiky, Logh a Düne ...

2005-01-19T19:07:00.000+01:00

Je to zvláštní, ale po letech, co pracuji s počítačem průměrně několik hodin děně, zjišťuju, že jsem na to absolutní střevo. A úplně nejvíc se to odráží ve chvíli, kdy si mám něco nainstalovat, resp. přidat nějaký nový komponent. Tak to jsem úplně mimo a většinou to dopadne tak, že musí přijít někdo, kdo má v tomhle trošku větší skill, a udělá věci, které by mě zaa) Nikdy nenapadli udělat nebo jsem za b) Neměl ani páru, že jdou udělat a k tomu stihne použít tak přibližně 100 slov a frází, který slyším úplně prvně. Docela by mě zajímalo, jestli existuje nějaká statistika, která říká, že tolik a tolik lidí pracujích pravidelně na PC si s nimi nerozumí v takové a takové úrovni. Ale to jen tak naokraj, protože zrovna dneska jsem se radostně obohotil novou zvukou kartou a naivně ji šel instalovat...

Jinak bych rád předčasně upozornil na dva dubnové koncerty (oba v Praze). Logh a Herman Düne. Logh jsou švédi, vydávají na Bad Taste Records a hrají melodický indie rock s prostřihy do alternativi. Takže asi tak - představte si naše Pavilon M2 (kteří mimo jiné s Logh vystoupí a to konkrétně 26.4. vystoupí) a Hrnce z kredence a smíchejte je s Jeffem Buckleyem a jste přibližně tam, kde byste měli být. Několik jejich skvělých mp3 můžete stáhnout zde. A pak ten Herman Düne, tam je to jednoduchý . písničkář, folk, country, trošku úchyl .... Na stránkách má několik live skladeb. Taky doporučuju. Termín koncertu není ještě úplně konkrétní, ale protože obě akce pořádájí lidi z A.M. 180, víc informací bude určitě každou chvíli na jejich webu.

Je to ona?

2005-01-18T19:36:00.000+01:00

Přemýšlely jste už někdy nad tím, jak asi velký procentuální podíl práce bulvárních novinářů tvoří jejich brouzdání porno sity? Myslím, že celkem dost podstatný. Jak jinak si vysvětlit to poměrně vysoké množství našich "známých" celebrit nachytaných při akci. Samozřejmě si není na co stěžovat, jen se tak ptatám. Mimochodem, hrála tahle holka v Pupendu (tady, tady a tady)? Já jen, že jestli třeba pan Hřebejk nemá nějaké zvláštní způsoby vyhledávání mladých talentů do svých filmů :)

1 ... 2 ... 3 ... Thurston

2005-01-18T10:43:00.000+01:00

O víkendu jsem četl rozhovor s Františkem Fukou a dozvěděl se, že víceméně skoro každý kdo dělá nějaký blog je idiot. A dva dny po tom si zakldám svůj. Není to srandovní? Na druhou stranu na "bloggování" něco je, fakt. Kolikrát už jste si začali psát deník a za měsíc s tím švihli? Ale když víte že ho třeba někdo bude číst? Fajn, nechci tu rozmazávat osobní život, ale více méně jen jednu jeho (nemalou) část - hudbu.

Tak třeba včera. Márty (Bugmen) hodil do fóra typ na download několika live skladeb Thurstona Moora. Kdo je Thurston?! Kytarista Sonic Youth. V listopadu jsem hrál v Bohumíně (asi jedna z nej vzpomínek loňského roku a taky první napadlej sníh té zimy) a jeden človíček mě k němu přirovnával. Neměl jsem ani páru. A když si to teď dávám do souvislostí, ten onen byl tutově zarytý Moorův fanda - jemný obličej a vlasy sestříhané někam do půlky dváře. No fakt vypadal jako on ... Asi jsem musel vypadat jako idiot. "Cože? Kdože? Moore???" No, ale vždyť píšu i vlastní blog, takže jasno.

Ty stránky o moorovi najdete zde. Je to takový jeho neoficiální site a je tam o něm snad všechno. Fotky, rozhvory, poezie a hlavně taky hudba. Tady si stáhněte Moorův živák z Hatfordu z roku 1995 a live video Sonic Youth (skladba Kool Thing) ze švédského festivalu Hultfred. Parádní věc ... Tak zatím.